Společný výskyt Středo-oceánských hřbetů s výstupy čediče, tepla a sítě příčných či kosých zlomů, které je protínají, "vyřešila" desková tektonika tvrzením, že se jedná o současný jev. To znamená, že příčné zlomy mají vznikat současně se Středo-oceánským hřbetem. Důvodem mají být nestejné objemy vystupujícího čediče podél linie Středo-oceánského hřbetu. Má se za to, že s rozdílnou silou odtlačují a tím i rozdělují dílce nově tvořeného mořského dna. Kvůli podepření tohoto tvrzení byl deskovými tektoniky vymyšlen tzv. přetvárný zlom (trasform fault), který se má lišit od známého geologického zlomu tím, že obě strany zlomu se pohybují stejným směrem, ale s různou rychlostí. Tím vzniká dojem vzájemného posunu mezi sousedními bloky (viz obr. 2). Podstatné pro nás je také to, že přetvárné zlomy (transform faults) mají být vektorem, (ukazatelem směru pohybu mořského dna), desky od Středo - oceánského hřbetu. Také pohyb podél přetvárného (transformního) zlomu, měřený vzhledem k okolí, má být podél celé jeho délky stejný. Podívejme se na to jak se věci mají ve skutečnosti

Obr. 2: Představa o vzniku přetvárných „transformních“ zlomů v deskové tektonice. Láva pronikající do oblasti Středo-oceánského hřebetu má odtlačovat jednotlivé od počátku oddělené dílce mořského dna. Snadno pochopíme, že pochod by mohl (omezeně) probíhat na větší vzdálenost pouze v případě, že nedochází ke tření vůči (nepohyblivému!), podloží a dále například k zužování prostoru vymezeného sousedními zlomy. Jak nám pak navíc deskoví tektonici vysvětlí pohyb mořského dna podél esovitě zakřivených zlomů na obr. 5?

Antarktický hřbet v Jižním Pacifiku není místem výstupu čedičů

Obr. 3: a,b „Transformní“ zlomy jihovýchodně od jižního cípu Afriky jsou součástí celoplanetárního lineamentu, který můžeme vysledovat až k Sajanům. Směrově pozoruhodně jednotné pásmo oživují „transformní“ zlomy jak na Středo-oceánském hřbetu jv. od Afriky, tak i „transformní“ zlomy v arabském moři. Zatím co Středo-oceánský hřbet oblast obtáčí jako luk, hlavní a nejvýraznější "přetvárný" zlom probíhající přes Madagaskar je v podstatě souvislý a představuje tětivu tohoto luku.

Na obrázku 3 b se nachází soustava ssv. – jjz. orientovaných staveb jednak na mořském dně a jednak na okrajích sousední pevniny. Zlomy byly převzaty transformními (přetvárnými) zlomy stejného směru jak v arabském moři, tak i v jihozápadním Indickém oceánu (Adantsko-indický hřbet). Přizpůsobování či napojování a zakřivování transformních zlomů z oblasti hřbetu do směru SSV – JJZ je také dokladem tohoto ústrojí. Obrázek 3b zároveň dokládá konfliktnost představy pohybu oceánického dna odtlačováním dílců podél „transformních“ zlomů v oblasti trojného bodu (viz odstavec 15 "špatně nasazené veřeje pro jedny dveře"). Při neměnném postavení střediska rozšiřování oceánského dna by jedna soustava zlomů buďto zákonitě porušovala druhou což odporuje definici přetvárného zlomu (obr.1), nebo by se mořské dno tlačilo zde dvou stran do jednoho bodu (obr. 4). Celým odtlačovaným dílcem by byl pak i samotný Středo - oceánský hřbet (Adantsko-indický hřbet) včetně transformních zlomů, jz. od trojného bodu (obr. 6). Kam mizí oceánské dno, které se sbíhá ve směru od obou zhruba k sobě kolmo orientovaných zlomů v jednom bodě jv. od Mauriciu a Réunionu (Google Earth, obr. 4), se neví. Pro hypotézu, která se vydává za vědeckou teorii jednoduše katastrofální.

Obr. 4 Tak zvané přetvárné (transformní) zlomy, které mají určovat směr pohybu ze Středoindického (směrem na JZ) a z jz. Středo - oceánského Adantsko-indického hřbetu (směrem na SV), se sbíhají v jediném bodě na JV od Mauriciu a Réunionu. Kam se ztrácí dno, které se mělo nově vytvořit na hřbetech a pohybovat ve směru přetvárných zlomů? Autoři mapy na obr. 3b zlomy vzájemně protínají čímž zároveň popírají jejich funkci jako přetvárných (transformních). Směřování oceánského dna z více míst do jediného bodu platí samozřejmě i pro společné posuzování oceánského hřbetu v arabském moří a hřbetu v jz. části Indického oceánu (viz obr. 3a výše). Dále, je možné podle deskově tektonických pravidel aby se dva Středo - oceánské hřbety stýkaly kolmo na sebe, jak to vidíme uprostřed obrázku?  Viz rovněž obr. 6. (Tyto skutečnosti jsou dalším důkazem toho, že středooceánské hřbety nejsou trvalými středisky rozpínání oceánského dna). Jen pro zajímavost, vpravo na 90ti stupňovém východním hřbetu (Ninety East Ridge) pozorujeme zřetelné ukazatele pohybu (bílé šipky), opačného směru než by měl být pohyb Indie k S (stručně řečeno neexistující)

Obr. 5 Úsek mořského dna jižně od Afriky zřetelně zobrazuje levostranný pohyb (bílé šipky) okolí tzv. přetvárných (transformních) zlomů. To znamená pohyb Afriky vůči Antarktidě na západ! Pohyb doprovází tzv. Riedelovy střihy a odsazování (úskoky) středové linie (zde zvýrazněné Středo-oceánským Adantsko-indickým hřbetem), ve vzájemném levostranném posunu (viz obr. 22 a 23 v kapitole 17 - pohyb ochuzený o třetí rozměr). Riedelově smykové zóně odpovídá jednak poloha hustě nahloučených tzv. transformních zlomů, smyslu pohybu pak jejich esovité zakřivení v postupném přetvoření (deformaci). Severozápadní - jihovýchodní úseky Středo-oceánských hřbetů v této stavbě představují starší zlomy - místa stlačení - ve stejném - levostranném vzájemném pohybu sousedního mořského dna. To, že ve východní části zobrazené oblasti Středo-oceánský hřbet kopíruje, je souběžný, se stavbou přetvárných zlomů dokazuje, že se jedná o mladší tektonický jev (roztažení) naložené na vytvořenou stavbu Riedelovy smykové zóny v již tuhém tělese! V levé spodní části jsou starší zlomy severozápad - jihovýchodního směru ohnuty ve směru pohybu. Tektonickým zlomům zde byla (neprávem) přisouzena úloha domnělých transformních zlomů

Celková stavba oblasti v žádném případě neodpovídá předpokladu podle obr. 2. Pohyb Afriky je vůči Antarktidě směrem k západu a ne směrem na sever či na východ jak by odpovídalo deskově tektonickým předpokladům podle domnělého rozšiřování od Středooceánského hřbetu, který zde lemuje Africkou desku (viz rovněž odstavec 2. Rozpínání "stlačovaného").  V oblasti je rovněž mnoho zakřivených "transformních zlomů", tzn. zlomů které tuto definici nesplňují. V deskové tektonice rovněž nejsou uvažovány značné tektonické pohyby (zde nejméně 300 km), mladší a porušující již hotové oceánské dno (všechen pohyb má vycházet od Středo-oceánského hřbetu nebo ze stahování oceánské desky do subdukční zóny).

Obr. 6 Vraťme se ještě jednou ke kolmému styku dvou hřbetů (Indickému trojnému bodu) v Indickém oceánu. Deskově tektonické vyhodnocení místa vede k neřešitelnému topologickému paradoxu (nesmyslu). Vedle sbíhání vektorů pohybu (přetvárných/transformních) zlomů do jednoho bodu (obr. 4) je zde další problém. Je to rozvoj oceánického dna, který by měl probíhat od Indického hřbetu na západ. Do něj se včleňuje další Středo - oceánský hřbet. Podle zhruba v. – z. přetvárných zlomů nad ním a pod ním by měl být vysunován z Indického hřbetu. Vysouvání Středo – oceánského hřbetu jiným hřbetem v žádné deskově tektonické příručce nenajdeme. Taktéž pohyb mořského dna v úzkých dílcích omezených zakřivenými zlomy v okolí z. hřbetu, je krajně nevěrohodný. Ještě jeden fenomén je patrný na Indickém hřbetu dole pod trojným bodem (žlutá oblast). Je to nevýrazná stavba (až vymizení) přetvárných zlomů na hřbetu a jejich výrazný projev ve vzdálenějších místech oceánského dna. Je to přesně naopak než bychom očekávali, protože na hřbetu mají být zlomy v nejmladším (rozuměj nejvýraznějším) vývinu.

Obr. 7 Princip Riedelových smyků je všeobecně platné pravidlo vytvoření trhlin při lomovém posunu v pevném materiálu. Na obrázku je zobrazen pohyb ve ztuhlém asfaltu s vytvářením trhlin (Riedelových střihů). Smyková  zóna zobrazuje stejnou pohybovou situaci (levostranný pohyb), jako mořské dno na obr. 4. Model vznikl při jednorázové tektonické události. Při porovnání obrázku s obr. 4 vidíme, že složitější stavba mořského dna souhlasí s jednorázovým modelem jen zčásti. Z toho usuzujeme, že vznikla v několika časově oddělených tektonických událostech viz tektonické fáze.