Neznámý zdroj energie vykládaný běžně teplem z radioaktivního rozpadu, přejala pro výklad pohybů povrchových korových skořápek ("desek") i tzv. Nová globální desková tektonika jako geologická hypotéza) usuzující, že zemětřesení, tvorba hor, vulkanismus a další energetické pochody na Zemi jsou řízeny tepelným proudem, který stoupá od zemského jádra (v tvrzení deskové tektoniky železného tj. navíc s minimálním možným obsahem radioaktivních prvků!!). Tepelný proud má uvádět do pohybu a unášet skořápkovité části ("desky") tuhého kamenného zemského obalu. I když ponecháme stranou všechny ostatní fyzikální zákony se kterými je desková tektonika od samého začátku v rozporu, není možné přejít tvrzení o tom, že energie pro uvedené pochody je dodávána teplem z radioaktivního rozpadu. Teplo z rozpadu radioaktivních prvků je vypočítáno na základě úvahy o hmotnosti částice, nejhmotnější je v tomto případě částice alfa a , rychlosti jejího pohybu při vylétnutí z atomu a podle dráhy zbrždění. Vydané teplo závisí na počtu částic, tj. na obsahu rozpadajících se prvků a na jejich poločasu rozpadu. Uvedli jsme, že pokud by se jednalo o významný zdroj tepla je zřejmé, že místa anomálních nahromadění těchto atomu tj. izotopů draslíku, uranu a thoria by byla nejteplejšími. Uran se vyskytuje ve vysokých koncentracích na mnoha nalezištích po celém světě a přesto tato místa nevykazují teplotní anomálie. Společně s uranem se zde vyskytují i další minerály, citlivé na teplotu – v nich nezaznamenáváme žádné přeměny. Na nalezištích v Oklo v Gabunu se dokonce předpokládá, že koncentrace U-235 který se používá v jaderných zařízeních pro spuštění řetězové reakce přesáhla, potřebná 4% a řetězová reakce zde byla kdysi spuštěna. Ani na tomto místě však nebylo pozorováno tavení okolních hornin. V horninách jsou uchovávány stopy alfa částic po miliony a miliardy let (obr. 14) a nerosty nebyly jejich průnikem zahřány ani natolik, aby tyto stopy, které jsou poruchou strukturní mřížky a jsou viditelné po naleptání zmizely. Uveďme jen na okraj, že na počítání těchto stop je založena jedna z technik určování stáří hornin. Dále dodejme, že přípravě preparátů pro stanovení počtu stop vylétlých částic je zapotřebí věnovat velkou pozornost, protože stačí mírné zahřátí broušením, aby stopy částic zmizely. Zvláště v žulových horninách, které jsou na samovolně se rozpadající prvky nejbohatší najdeme miliardy ztmavlých, tzv. pleochroických dvůrků ve slídě biotitu, které zde vznikly proto, že slída obsahovala uzavřené minerály bohaté na radioaktivní prvky. Tyto dvůrky jsou zde zachovány (bez ohřevu) a tvoří se po stamiliony let.
