Michihei Hoshino: Proč se stala desková tektonika populární v USA a v Japonsku?

Nové koncepty v globální tektonice Bulletin, číslo 57, prosinec 2010 str. 109 - 117

GEOPOLITICKÝ  KOUTEK

Proč se desková tektonika stala populární v USA a v Japonsku?


Michihei HOSHINO

1-19-4, Kohinata, Bunkyo-ku, Tokyo 112-0006, Japonsko


PDF Ke stažení zde

Abstrakt: To, že desková tektonika vznikla ve Spojených státech během šedesátých let, je významnou skutečností a neexistuje žádná pochybnost o tom, že období a místo, kde se vyvinula měly zásadní vliv na způsob její formulace. Tento článek analyzuje historické, společenské a politické pozadí, které způsobilo, že teorie deskové tektoniky přes své vnitřní rozpory (nekonzistence, nepravdivost, poz. red.), převažuje v Japonsku a USA. Desková tektonika je úzce propojena s kulturními, ekonomickými a politickými vlastnostmi obou zemí. Kritické myšlení je důležité pro tvorbu nových a originálních hypotéz.

Klíčová slova: Desková tektonika, novotomismus, historie geologie, kritické myšlení

Poznámka redaktora: Tento článek je překladem "Rozpory deskové tektoniky, kapitola 4", vydané E. G. Service Co., Ltd., Sapporo, Japonsko v roce 2010 s drobnými úpravami. Překlad z japonštiny do angličtiny Editor a Greg Molineux, vnuk Dickinse J. Maca.

1. Sociální zázemí v USA po druhé světové válce

1-i. Rozvoj přístrojů mořského průzkumu

Desková tektonika je jednou z geovědních hypotéz vytvořených na základě  rozvoje vojenské vědy v době studené války. Jaderné rakety byly neseny atomovými ponorkami. Hydrografický úřad námořnictva Spojených států zveřejnil brzy po skončení druhé světové války navigační příručku. Tato navigační příručka byla pomůckou pro určování polohy plavidla pomocí měření hloubky vody a topografie, protože ponořená plavidla nemohla určovat polohu pomocí elektrických vln. Ponorky navigovaly s použitím podmořských hor (seamounts), které byly využívány  jako opěrné body stejným způsobem, jako když jde slepec s holí po ulicí.
V tutéž dobu byl intenzívně prováděn výzkum a vývoj magnetometrů nezbytných pro hledání nepřátelských ponorek. To bylo prováděno pomocí přístrojů vlečených za zádí lodi, které neustále zapisovaly změny magnetického pole. S cílem zaznamenávání nepřátelských podmořských nukleárních zkoušek byly navrženy i seismometry. Mořské gravimetry se staly důležitým nástrojem pro měření přitažlivosti Země s cílem zpřesnit balistické rakety.

Během uvolnění studené války v šedesátých létech minulého století byly tyto nástroje  široce používány pro výzkum oceánu a k pozorování. Při dalším uvolnění mohly vzniknout mezinárodní společné projekty, při nichž každá země si pořídila přístroje pro mořský výzkum a byla shromážděna další data. Dva datové soubory přímo přispěly k formulaci deskové tektoniky: byly to anomální magnetické pásy získané mořskými magnetometry a detailní topografie středooceánských hřbetů.

Maurice Ewing byl špičkový odborník ve vývoji zařízení pro mořský výzkum v geologické observatoři Lamontu ve Spojených státech amerických. Ewing, který byl zapojen do výzkumu moří v době, kdy pracoval pro Spojené státy během 2. světové války, pokračoval v projektování nových zařízení a geologickou laboratoř Lamont rovněž založil. Ta se stala prvotřídním ústavem pro výzkum moře a byla podporována vysoce rozvinutým elektronickým průmyslem Spojených států z doby 2. světové války.

Zatím co mořská pozorování shromažďovaná z nově vyvinutých přístrojů produkovala za krátkou dobu velké množství nových dat, byl zde ale také závažný nedostatek a to, že nikdo netušil, co naměřené údaje ve skutečnosti představují. Stejná seizmická rychlost neurčovala, jestli skutečná hornina byla přeměněná nebo intruzívní. Nebylo jasné a jako nevyřešený problém zůstávalo to, z jaké hloubky pocházela měřená magnetická anomálie.

1-ii Novotomismus

Výše jsme již uvedli, že zrození deskové tektoniky v šedesátých letech pomohly dlouhodobé společenské požadavky ve Spojených státech.  Avšak mnohem silnější vliv na rozvoj deskové tektoniky spatřuji v duchovním odkazu, který Spojené státy zdědily a který rovněž zesiluje její popularitu.  Je to křesťanská spiritualita v podobě novotomismu, který pochází od italského mnicha Tomáše Aquinského  z období renesance. Systematickým způsobem kázal o přítomnosti boha.

Novotomismus podle učení Tomáše Aquinského vyhlásil přítomnost jediného boha tváří v tvář materialistické civilizaci, která se vynořila z průmyslové revoluce 19. století. Toto katolické náboženské dogma se stalo tradičním náboženstvím v evropských koloniích Nového světa, jako byla Severní Amerika. Monoteismus káže základní princip, že jediný bůh je základem všech jednotlivců a že veškerá existence byla stvořena bohem.

V některých jižních státech USA když se učí o vývoj života, je povinně vyučován kreacionismus  tak jak je to uvedeno v bibli, nemluvě o neustálém naléhání aby byl zahrnut "inteligentní plán (design)" do vědy. T. Watanabe (1980) z univerzity Jižní Karolína uvedl: "Bylo to nečekané vidět tento jev v USA, které jsou považovány za pokrokové a mají vysoce rozvinutou vědu a technologii. Ale pokud budete pozorní, zjistíte mnoho konzervativních jevů ve Spojených státech amerických."

Desková tektonika (která si nárokuje roli jediného stroje, který řídí všechny geologické jevy), se podobá neotomismu, který hlásá boha jako stvořitele. Co se týče náboženské konverzace ve vztahu k deskové tektonice, následující odstavec se objevil v Americkém geologickém  informačním časopise (Kern, 1972): „opravdu věřím že desková tektonika je všemocná  a je sjednotitelem geologických věd a věřím všem jejím  geologickým a geofyzikálním vysvětlením.... Šíření a podsouvání desek desek. Nikdy neskončí. Amen!" Přispěvatel je člověk z Western Michigan University.

Desková tektonika byla zavedena do Japonska Seiyou Uyedou z Tokijské univerzity. Když studoval v geologické observatoři Lamont, byl získán pro nově narozenou  představu Xavierem Le Pichonem  (Uyeda, 1979): "Myslím si, že to bylo v roce 1967, kdy jsem se zastavil v kanceláři Le Pichona, psal svoji doktorskou práci, kterou měl obhajovat na Lamontu. V té době zde nebyly náznaky, že by se Le Pichonova doktorská práce mohla stát slavnou. Byl běžným doktorantským studentem. S nadšením mi vysvětloval obsah svojí dizertace. Hluboce mně to zasáhlo a stal jsem se okamžitým zastáncem deskové tektoniky".

Samuel Warren Carey (in  Ollier & Pain, 2000) v Austrálii napsal v jednom z jeho článků na konci výpisu 17ti rozporů deskové tektoniky: "pojetí  nové globální tektoniky může souviset s novým náboženstvím, protože tvrdá fakta chybí; pokud člověk není "věřící" je považován za "ateistu" s ohledem na mnoho teorií a interpretací "kleru" - oceánografů a geofyziků (Baars, 1972). Čtenáři bude jasné, že jsme nebyli úplně obráceni na víru. Můžete věřit, čemu chcete, ale prosím neposílejte misionáře! "

V jednom z mnoha dopisů od Arthura Meyerhoffa, který se stavěl velmi silně proti deskové tektonice se dočteme:

Myslím, že jste předložil mnoho faktů,  které vyžadují  přehodnocení většiny domněnek deskové tektoniky od jejích strážců.  Ti to ale neudělají. Proč?  Protože se domnívám, že to je vzhledem k velkému množství peněz, které proudí od US National Science Foundation...... Stoupenci deskové tektoniky se bojí doby, kdy by se tok obrovských peněz mohl zastavit a dělají si starosti o jejich budoucnost - jak dlouho mohou přežít. Tento čas nastane, až mnoho našinců začne informovat o detailních skutečnost. Výsledkem bude zastavení toku peněz do jejich rukou (osobní sdělení, 29. září 1993).

Osobně si myslím, vzhledem k předchozím poznámkám, že dokud nenastane zásadní posun v politice vzdělávání v USA, která ovlivňuje instituci National Science Foundation pověřenou rozdělováním peněz na výzkum a v sociálním myšlení, které má velký dopad na politické procesy, současný trend bude pokračovat.

2. Nové objevy ve vědách o Zemi

Je známo, že vždy, když se uskuteční nový objev, jsou navrženy nové hypotézy pro zhodnocení nové informace. Po objevech Roentgena a manželů Curieových musely být revidovány předchozí názory na atom, které jej považovaly za nejmenší prvek,  protože podle nových zjištění bylo zřejmé, že atom lze dále rozdělit na elektrony a protony. Jedna z hypotéz, které se objevily a podle které hmota mizela, byla nazvaná machismus.

Jeden z mých blízkých učitelů,  který přijal  machismus v tom smyslu, že hmota může mizet, odmítal materialismus a učil o významu  mysli.  Hmota se však neztrácela. Namísto toho nové objevy ukázaly, že staré dynamické zákony nemohou být použity jako takové. To vedlo ke vzniku kvantové mechaniky.

Jak se potom vyvíjely přírodní vědy ve 20. století a jak ovlivňovaly vědy o Zemi? Silný dopad na geologii měl objev radiogenních prvků.  Geologie E. Suesse vytvořená v raném 20. století nebo strukturní geologie Hanse Stilleho vycházely z Kant-Laplaceova předpokladu chladnoucí Země, která jak se postupně ochlazovala z počátečního horkého stavu, tak se smršťovala.  Tento názor byl zpochybňován objevem  radiogenních prvků a novým  úsudkem a tom, že Země může být zahřívána jejich rozpadem.

J. Joly (1925)  z Univerzity v Dublinu obhajoval názor, že teplo produkované rozpadajícími se prvky může roztavit horniny a zvětšit  jejich objem a takto zdvihat povrch Země. Kromě toho roztavené magma se později ochladí, a sníží se tak objem  hornin, což nakonec vede k poklesávání zemského povrchu. Tato představa byla nazvána Jolyho teorií tepelných cyklů. Jolyho myšlenky poskytly cenné podněty pro pochopení některých geologických jevů.  Avšak ke geologii obecně teorie mnoho nepřispěla protože trpěla nedostatkem  použitelných  rozborů  poločasu rozpadu prvků a jejich rozmístění v horninách.

Průkopníkem  použití radioaktivních prvků  v geologii byl Arthur Holmes z univerzity v Edinburgu. Pokoušel se o zjišťování stáří hornin pomocí rychlosti rozpadu radioaktivních prvků. Tato metoda byla přijata celosvětově po druhé světové válce a je dnes široce používána v geochronologii.  Myšlenky A. Holmese rovněž přispěly k deskové tektonice a to zvláště jeho hypotéza o proudění v zemském plášťi. Domníval se, že teplo vytvářené radioaktivním rozpadem taví plášťové horniny a tím uvádí do pohybu oběh v zemském plášti. Nicméně a to z části i kvůli námitkám H. Jeffreyse z  Univerzity v Cambridgi Holmesova hypotéza byla přijata o mnoho později až při vzniku deskové tektoniky.

Teorie akumulace meteoritů (známá jako akrece), se objevila na poli věd o Zemi na krátkou dobu až po druhé světové válce. Tuto hypotézu navrhl nejprve Chamberlain z Chicagské univerzity v 19. století. Na svou dobu byla příliš radikální a nebyla vzata vážně. Proto je jako její první proponent uváděn O.V. Schmidt (1944).

Dnes je názor na formování Země akumulací meteoritů (akrecí) široce podporován  mnoha astronomy a vědci. Detailní průběh vzniku Země akrecí však ještě čeká na podrobné upřesnění.


Nové informace, které se přímo týkaly deskové tektoniky přinesl výzkum  stáří oceánického dna. V Kuenenově klasické učebnici z roku 1950 „Mořská geologie" autor popsal 2 km mocnou vrstvu červeného jílu rozmístěnou po celé oblasti. Současně uvedl, že rychlost usazování červeného jílu je 1 mm za 1000 let. Jinými slovy čas potřebný pro usazení celé mocnosti červeného jílu by byl 200 milionů let. Během druhé světové války švédští vědci, kteří nemohli  vyplout na moře investovali svůj čas do vynalézání nových přístrojů  pro průzkum s očekáváním doby až nastanou podmínky pro jejich užití. Největšího úspěchu dosáhla švédská loď "Albatros" v létech 1947-1948, která měřila oceánické usazeniny. Průzkum pomocí uměle vyvolaných seismických vln ukázal, že mocnosti  usazenin v Pacifiku a v Indickém oceánu kolísají v rozmezí 100 až 300 m. To vyvolalo otázku jak staré je dno oceánů. Čedič, který pokrývá guyoty (mořské osamělé hory sopečného původu), začal být považován za křídový. Povaha usazenin oceánského dna a další údaje si vynutily opravu původní představy o prastarých oceánech a jejich neměnnosti.

Na základě zjištění relativně mládých oceánů R.S. Dietz prohlásil na 20. Japonské Oceanologické konferenci na podzim roku 1961, že kontinenty, které kdysi existovaly v oblasti současného oceanického dna odpluly a tím vznikl nový oceán. Téměř současně  B. Heezen z geologické observatoře Lamont vystoupil s tvrzením, že údolí na středooceánských hřbetech vznikla následkem průniku čedičového magmatu a tak vznikla nová oceánická pánev. Nemáme důvod abychom pochybovali o tom, že přátelství obou mužů vedlo ke sloučení těchto myšlenek.

Nicméně mladý věk oceánů není podepřen úplnými údaji. Čedičové útvary oceánického dna jsou o mnoho mladší (druhohorní až třetihorní), než žulové horniny které tvoří kontinenty. Ve stabilních  kontinentálních oblastech, jsou rozsáhlé čedičové výlevy podobné oceánickému dnu  na štítových plošinách  (plateu). V tektonicky zmlazených plošinách a horotvorných oblastech, jako je například Colorado Plateau čediče pronikly do spodní části kůry. Tato čedičová činnost proběhla v globálním měřítku. Věřím, že se to stalo ve vztahu k pochodům  meteoritické akumulace (Hošino, 1998).

3. Mechanistický pohled na svět

Geofyzikální výzkum v rámci deskově tektonické hypotézy (v původním znění uvedeno teorie), je založen na mechanistickém pohledu  na svět. Například hnací silou desek má být tah, který působí z okraje desky,  která už byla ochlazena a získala vyšší hustotu a zanořila se (subdukovala) do oceánického příkopu. Ale co je počáteční silou, která pohybuje deskou  před tím, než deska dosáhne příkopu?

Klasický příklad z pohledu mechanistického světa  je způsob uvažování o zemětřeseních. V posledních letech se stal populárním výraz "seizmické klidové zóny". Tento termín doslova znamená oblast kde zemětřesení nenastalo v relativně nedávných letech vzhledem k přilehlým oblastem, kde zemětřesení nastalo. Aseizmické zóny se považují za místo dalšího pravděpodobného zemětřesení. Myšlenka seizmických zón nebere do úvahy horniny, jejich stáří, litologii a stavbu. Jediný předpoklad je, že k zemětřesení dochází v místech, kde se desky podsouvají (subdukují).

Prof. Chuji Tsuboi (1961) z Tokijské univerzity napsal v jednom ze svých článků, že zemětřesení jsou projevem geologických pohybů.  Nicméně mladý seismolog,  který předpověděl  zemětřesení v Suruga Bay poblíž Tokia o magnitudě 8 uvedl, že zemětřesení jsou předmětem fyziky. Pokud  je jeho fyzika dynamickou fyzikou, jaký je potom rozdíl mezi dynamikou a geologií? Dynamika byla studována v různých oborech jako je například astronomie už od pradávna až do moderní doby.  Různé zákony byly použity v technologii a jsou hluboce zakořeněny v každodenním životě. O dynamických zákonech  se soudí, že jsou vždy použitelné bez ohledu na prostor a čas.

V geologii ale naopak fyzikální a chemické zákony mohou vysvětlit pochod (tzn. skutečně působit),  pouze při splnění podmínek místa a času. Prekambrické zvětrávání s vysokými teplotami a s vysokou koncentrací kysličníku uhličitého nelze srovnávat se současnými podmínkami tj. s vysokým obsahem  kyslíku ve vzduchu a relativním chladem. Také zvětrávání v žulových oblastech a v oblastech s převažujícími usazeninami nemůže být stejné. Pokud je tedy zemětřesení geologický jev, předpovídání zemětřesení založené na deskové tektonice, která zanedbává činitele času a prostoru nelze použít pro celé Japonské ostrovy.

Mnoho petrografů,  kteří uznávají deskovou tektoniku mají podobné názory jako geofyzikové. Shouhei Banno (1960), jeden z vlajkonošů deskově tektonické petrografie v Japonsku, uvedl: "máme zobrazit přírodní dějiny od nejvíce elementárního skutečného pohybu hmoty, alespoň v principu. Jinými slovy, historii zemské kůry je třeba zobrazit s pomocí zákonů dynamiky, termodynamiky, atd." Toto je nesprávný pohled. Pokud neuvážíme, jak geologická omezení času a prostoru působila v době a po vzniku hornin, nelze získat správnou odpověď. Získal jsem kopii práce v níž Banno posuzoval historií svého vlastního výzkumu. Napsal: "v mých petrografických studiích jsem dosáhl hodně z hlediska fyzikálních a chemických hledisek..  Ale nejsou zcela použitelná pro geologii. " Tento řádek stále silně zůstává v mé paměti.

Kushiro (1981), Japonský experimentální petrograf při psaní o sopečné linii ostrovních oblouků  říká:"odděleně od  experimentálních výsledků, při pokusu aplikovat tyto výsledky vážně čelíme mnoha nejistotám." Tvorbu  magmatu v sopečném pásmu nelze správně chápat, pokud  neuvažujeme různá geologická omezení  jako je například kyselý vulkanismus v pozdním paleogenu, který byl zjištěn při hlubokomořském vrtání (DSDP  - deep sea drilling project) v moři Sanriku, severní Japonsko (von Huene et al., 1980) a polohu vulkanické přední linie, která patří k neotektonickým projevům (nejmladší čtvrtohorní tektonice, Neotectonics, poz. překl.).  Jednoduché dynamické deskově tektonické myšlení - v jaké hloubce (nebo tlaku) poklesávající desky a za jaké teploty bylo vytvořeno magma  nemůže poskytnout odpověď.

V tomto ohledu je zde varování jednoho předchůdce. Anglický petrograf H.H. Read (1948) konstatoval, že petrografie není pouze fyzikálně chemické pole působnosti, ale i geologické. Bubnov (1959), německý strukturní geolog, kdysi napsal, "pokud nechceme ztratit pevnou půdu geologie, nesmíme se nechat oslnit takovými vědeckými principy jako je mechanika a termodynamika. Geologie nepotřebuje být omezována každým experimentem, protože pokusy jsou vždy vnitřně doprovázeny nejistotami tj. podmínkami odlišnými od geologického časoprostoru."

Na druhou stranu,  vědečtí komentátoři deskové tektoniky, von Engelhart & Zimmerman (1982), napsali "fyzikové a chemici těžko chápou regionalismus, který je stále uplatňován v geologii". Zdá se, že v podobné situaci se ocitají současní dynamiku využívající vědci z východu a západu když manipulují historickou vědu, která je založena na omezeních času a prostoru. Ale na poli kvantové mechaniky by situace byla odlišná. Jiný komentátor prohlásil:"terénní výzkum, který byl páteří geologie již jí není....geologie bude nahrazena laboratorní vědou." Já si ale nemyslím, že tato předpověď se naplní. Bez terénní zkušenosti ze vstupu do soutěsek, z rozbíjení hornin kladivem a sestavování geologických map, nebude podněcována nová geologická inspirace.

Hlavním důvodem , který zajišťuje popularitu deskové tektoniky jsou dobře známé a snadno pochopitelné zákony dynamiky. To bylo zvláště efektivní ve školním vzdělávání. Pedagogické "výhody" deskové tektoniky byly takto seřazeny (Lowman  1992):

- Jednoduché a snadno pochopitelné

- Snadno představitelné

- Na univerzitní úrovni je teorie koherentní a má zdánlivě podpůrné široce pojaté geologické jevy.

Toto jsou znaky dynamického myšlení bez časového a prostorového omezení.

U vchodu do laboratoří horkého pramene v Hakone, centrální Japonsko byl zmenšený model zemětřesení: dopravní pás se otáčí a kovová deska je tlačena dolů do údajného příkopu. Když deska dosáhne kritického elastického bodu, vymrští se nazpátek. Toto zpětné vymrštění bylo vysvětlováno jako zemětřesení. Manažer laboratoře se chlubil, že díky této ukázce laikové snadno chápou jak vzniká zemětřesení.

Výše uvedený Lowman (1992) také poznamenal, že pedagogické slabiny deskové tektoniky ve vzdělávání jsou:

 

1) Podvodné zjednodušení,


2) Vzbuzovaná přehnaná sebedůvěra,


3) Omezený rozsah,


4) Možná základní nepravdivost. (lživost pozn. překladetele)

 

Splňuje kovová deska modelu z laboratoře v Hakone tyto kategorie?

 


4. Kritické myšlení


4-i. Desetileté zpoždění

Seiya Uyeda uvedl, že přijetí deskové tektoniky v Japonsku se opozdilo o 10 let ve srovnání s USA a Evropou. Prohlašuje, že toto zpoždění je důsledkem vlivu Asociace pro geologickou spolupráci v Japonsku (JAGC) , která byla založena po druhé světové válce. Dále prohlásil, že zpoždění bylo obzvlášť silně ovlivněno charismatickým předsedou, Shoji Ijirim, geologem a filozofem  (obrázek 1).


kliknutím zvětšit
Popisek

Obrázek 1. Shoji Ijiri (vlevo) a autor (Michihei Hoshino, druhý vlevo) s ostatními na jednom z jednání Sdružení pro geologické spolupráci v roce 1979 na Oceánografickém oddělení Tokijské Univerzity. Tři další jsou, od středu doprava, Prof. Masami Hayakawa (Geotermie), Prof. Tatsuo Shibasaki (Hydrogeologie) a Prof. Shin Iizuka (Seismologie).


JAGC se zaměřuje na rozvoj vědeckého výzkumu - kreativního výzkumu, popularizaci zeměvěd, zlepšení podmínek výzkumu - přijetím společných výzkumů mnoha geovědců.  Sdružení vzniklo jako reakce na nedemokratické předválečné  japonské  geologické organizace.

Za příznivého prostředí pro demokracii v poválečné době se rychle JAGC rozšířila, zejména mezi mladými vědci napříč univerzitám. Pro někoho ze starší generace , však asociace nebyla nutně vítána. Když přišla desková tektonika v 60. létech,  japonské univerzity byly ovládnuty velkým  chaosem  kvůli boji proti revizi Japonsko-americké bezpečnostní smlouvy a studenti stávkovali s požadavkem reforem na univerzitách. Univerzitní zmatek skončil na počátku  sedmdesátých let, ale zároveň vláda stále více kontrolovala univerzitní předpisy. Některé nově vytvořené univerzity následovaly záměry Vzdělávací kanceláře Japonska, a orgány samosprávy skládající se z univerzitních profesorů byly  postupně rušeny. Z mnohých vzdělávacích výborů místních vlád se staly loutkové organizace, které jenom  předávaly zprávy ústřední vlády do vysokých škol. Bylo to v tomto prostředí, když vláda schválila učebnice ve kterých se začala uznávat desková tektonika.

Oportunisté se vezli na vlně času. Většina z nás byla poražena a museli jsme plavat s proudem. Ti, kteří se bránili utonuli. Tento trend nebyl omezen jen na vědy o Zemi, vědci - politici, podnikatelé a i ti, kteří bojovali proti bezpečnostní smlouvě Japonsko-USA dopadli obdobně. Tento tok vedl všechny japonské záležitosti a systémy na směr kontrolovaný Spojenými státy.

Domnívám se, že důvod proč se opozdilo přijetí deskové tektoniky v japonských geologických kruzích o 10 let není způsobeno JAGC. Ale byla to doba potřebná pro oportunistické vědce, kteří jeli na čelní vlně deskové tektoniky, aby dostali mocenské struktury japonských geologických kruhů pod svou kontrolu.

Dnes desková tektonika prosperuje. Slyšel jsem, že někteří badatelé, kteří napsali články protiřečící deskové tektonice byli vyloučeni ze seznamu  kandidátů  na univerzitní místa. Když jsem byl aktivně před mnoha lety zapojen ve výzkumu,  tak jsme, každý s různými názory a poli působnosti, pořádali sympozia a zveřejňovali vlastní výzkumy pro vzájemný prospěch a rozvoj vědy. Současná nálada se dá přirovnat k honu na čarodějnice a nikdy nepřinese světlou budoucnost.

4-ii. Řidič autobusu a cestující

Toshi Asada (1972), který byl profesorem  tokijské Univerzity a předsedou Výboru pro předpovídání zemětřesení  napsal následující odstavec v roce 1972, kdy začala být přijímána desková tektonika v Japonsku:

"Je mnoho příběhů,  pro které je příliš pozdě abychom jich litovali, je tu ale velká  lítost pro mě samotného. Je to článek, který napsal Seiya Uyeda z výzkumného ústavu pro zemětřesení univerzity v Tokiu o rozšiřování oceánického dna, který vyšel v časopise "Shizen" (Nature) a kterého jsem si všiml až  nedávno. Nesu vinu - nebyla to moje chyba a lenost. Ale uvědomil jsem si, poté co jsem  jel v deskově tektonickém autobusu, že to nebyl Uyeda kdo jej řídil. Teorie rozšiřování oceánického dna - všichni její řidiči byli cizinci!"

Tento článek mě překvapil. Vědci by měli prosazovat své vlastní hypotézy. Jinými slovy osoby, které řídí jejich vlastní autobusy jsou skuteční vědci. Ty, kteří se jen vezou a kopírují hypotézy vytvořené jinými, nelze nazývat skutečnými vědci.

Připomíná mi to smýšlení běžně zakořeněné v japonských zemědělcích; harmonicky žít s ostatními, neprosazovat osobní přání a poslouchat věrně vládce. Jako nejlepší příklad mohu uvést staré rčení, "harmonie je nanejvýš důležitá" - zásadní politická filozofie vyučovaná Shotoku Taishi, regentem a učencem v 6. až 7. století. Známým příkladem tohoto typu osobnosti je Shontoku Ninomiya, jehož sochy stály ve všech japonských základních školách v předválečné době. Čte při chůzi učebnice s požárem lesa v zádech.

Před nedávnem byla v týdenníku  Asahi týdně (Weekly) diskuse mezi Ryotaro Siba a Edwinem Reischauerem, americkým velvyslancem v Japonsku. To na čem se shodli, bylo, že nejvíce netypická osoba v japonské historii byl Ničiren, buddhistický mnich ve 13. století, který veřejně kázal v ulicích své přesvědčení, které neodpovídalo dominantnímu náboženství a bylo tím pádem namířeno proti ústřednímu vládci. Byl potrestán a poslán na osamělý ostrov Sado, v Japonském  moři. Ničiren se sám označoval jako syn rybáře, který zabíjí živé věci pro živobytí - podobně jako nejnižší kasta lidí v Indii. Jednou Nishimura Taro-Asahi, vědec lidových tradic Univerzity Waseda, Tokio, řekl, že lovecké sklony národa z období Jomon (14 000 až 300 př.n.l.) v Japonsku dědí rybáři dodnes. Lovci jak na  zemi, tak i rybáři na moři běžně ve svých hrách spoléhají na vítr a hvězdy - v kontrastu k zemědělcům, kteří zasejí  na jaře a žijí opravdově a pokorně až do sklizně na podzim. Domnívám se, že dvojí duše, jedna pocházející  ze zemědělců a druhá z těch, kteří pozoruhodně okopírovali stanovené systémy západní vědy a  zalíbilo se jim v autobusu  řízeném jinými, jsou hluboce zakořeněné v japonském vědci.

Shoji Ijiri (1982) důsledně trval na tom, že základní faktor, který vytváří vlastní tvůrčí hypotézu je silné kritické myšlení a uvažování. Absence kritického myšlení u japonských vědců není omezena na oblasti vědy o zemi. Takeshi Umehara (2009) napsal následující odstavec:

"vždycky jsem říkal mladým vědcům aby nehleděli na tvář svého šéfa, ale aby hleděli na tvář pravdy. Je však velmi vzácné najít výzkumníky, kteří vidí tvář pravdy. Jeden z tak zvaných šéfů japonské filozofické skupiny se stal autoritou především zavedením západních filozofických studií a úspěšně se vyšplhal po žebříku až se stal slavným univerzitním profesorem. Pokud student řekl velkému  profesorovi: "Nechci být otrokem Platona nebo Kanta jako ty. Chci vytvořit svoji vlastní filozofii" byl s určitostí vyloučen navždy z japonských filosofických  kruhů."

To platí pro současnou  japonskou vědu o Zemi pouze s nahrazením "západní filozofie" za"deskovou tektoniku". Přeji mladých vědcům, aby překonali jejich učitele s novými kreativními hypotézami se silnou kritickou myslí a uvažováním. Takový je způsob, jak skutečně mohou poděkovat svým učitelům.

5. Prokázání hypotézy


V roce 1984 byla konference v Chabarovsku.  Když Uyeda v diskusi řekl, desková tektonika je faktem, odpověděl Kosygin, "desková tektonika je hypotéza".

Rád bych věděl co považuje  Uyeda za fakta. V roce 1972 napsal:

(Protože kontinentální drift a rozšiřování oceánu  byly ověřeny),"unikátním rysem deskové tektoniky je tuhé těleso". To není hypotéza, která by něco vysvětlovala, ale blíží se to popisu samotného faktu. Podle mého názoru to co navrhli McKenzie, Morgan a Le Pichon je lepší brát ne jako hypotézu, ale jako skutečnost. Proto, dokud bude obsah deskové tektoniky ohraničen na pohyb pevných desek (deset nebo obdobný počet),  nelze ji nazývat  hypotézou."

Dále řekl, "samozřejmě, že zde mohou být chyby v rozpoznání  faktů, takže přirozeně některé z principů  deskové tektoniky mohou být špatné. Musíme vynaložit úsilí na neustálé prověřování  zda je uznání faktů správné nebo ne."

Teď se podívejme na to jak provedl rozpoznání faktů. Napsal, "čistě akademické teorie lze podpořit a obohatit při použití v praxi. To je nanejvýš důležité a představuje to moderní problém nového globálního pohledu." Toto je klíčová poznámka. Přiznává, že prokázání teorie závisí na praktické aplikaci v kombinaci s technologií.

Jedno z praktických využití deskové tektoniky je předpovídání zemětřesení. Kdykoliv nastane někde v jihozápadním  Japonsku zemětřesení, japonské hromadné sdělovací prostředky (noviny a televize) oznamují, "kvůli podsouvání (subdukci) desky ve  filipínském moři...." Reportéři ani možná neví co to opravdu je filipínská deska. Ve Filipínském moři jsou tři pánve. Zahrnuje deska ve Filipínském moři všechny tři pánve? Od kterého středooceánského hřbetu se rozšířuje filipínská deska Filipínského moře? Už někdy uvažovali o mechanismu pohybu hřbetu Izu-Ogasawara (údajném podsouvání pacifické desky), ve vztahu k severní části Filipínského moře?

V minulých dobách bývali reportéři nazýváni průvodci společnosti - tím kdo probouzel a vedl společnost. Jednoduchým opakováním neprověřených myšlenek bez ověření nepřispějí k rozvoji vědy. S přijetím tohoto sociálního přístupu zde nebude žádné úspěšné předpovídání zemětřesení (důsledky jsme mohli vidět v nedávné době, pozn. překl.).

Před časem jsem četl článek v novinách, který říká, že "pokud budou průmyslové odpady likvidovány do oceánického příkopu, budou zasunuty do zemského pláště podsouváním (subdukcí). Pokud se tento sociální pokus ukáže jako úspěšný z hlediska bezpečnosti a nákladů, pak jako metoda podzemního ukládání, vysoce radioaktivní odpady mohou být vhazovány do oceánického příkopu. Toto zcela bezpečně potvrzuje platnost deskové tektoniky". Aź ten den přijde nastoupím zcela určitě na vlnu deskové tektoniky. Ale nemyslím si, že ten den někdy přijde.

 


 

 

 


Citované odkazy

Asada, T., 1972. Zemětřesení.- Tokio Univ. Press, s. 257-258 (v japonštině).

Banno, S., 1960. Vyvrácení obvinění článku M. Hunahashi, "Historické povahy kamenů, rud a minerálních látek". Chikyu Kagaku (Earth Sci.), v. 14, s. 39-41 (v japonštině).

Bubnov, S., 1959. Základy geologie (v ruštině). Překlad M. Minato andK. Ogasawara. Iwanami Shoten, 309 s.

Hošino, M., 1998. Expandující země. Tokai Univ. Press, 295 p.

Ijiri, S., 1982-1983. Kolektivní dílo Shoji Ijiri. v. 1-2. Ootsuki Shoten (v japonštině).

Kern, E.L., 1972. Geotimes, v. 17, s. 9-10.

Kuenen, Ph.H., 1950. Marine geology. John Wiley, 568 p.

Kushiro, I., 1981. Původ magmat v ostrovních obloucích: diskuse založena na experimentální petrologii. Jour. Geol. Soc.Japonsko, v. 87, s. 769-780 (v japonštině).

Joly, J., 1925. Povrchová historie země. Oxford Univ. Press, 192 p.

Lowman, P.D.Jr., 1992. Desková tektonika a kontinentální drift v geologickém vzdělávání. In Chatterjee, S. a Hotton, "Nové koncepty v globální tektonice". Texas Tech Univ. Press, s. 3-9.

Ollier, C. & Pain, C.,  2010: Vznik hor. Routledge. 368 s.

Read, H.H., 1948. Granites and granites. In Gilluly, J. (ed.), "Původ žuly". Geol. Soc. Amerika Mem. 28, s. 1-19.

Schmidt, O.V., 1944. Inseki riron (meteoritická teorie) (Ishida, G., Sekai Daihyakka Jiten-World encyclopaedia, Heibonsya) (v japonštině).

Tsuboi, C., 1961. O zemětřesení. Iwanami Shinsho, 180 p (v japonštině).

Umehara, T., 2009. Tokyo Shinbun, 29. června 2009 (v japonštině).

Uyeda, S., 1979. Dnešní perspektiva Nové země . Vědecký Saloon, č. 9, s. 8-19. Tokai Univ. Press (v japonštině).

von Engelhart, W. &  Zimmerman, J., 1982. Teorie  věd o  Zemi. CAMBRIDGE Univ. Press,. 381 s.

Von Huene, Langseth, M., Nasu, N. a Okada, H., 1980. Shrnutí, transectu Japonského příkopu. In "Initial Reports of the DSDP", v. 56 and 57. Washington, D.C. (U.S. Govern ment Printing Office), p. 473-488.

Watanabe, T., 1980. Vzdělávání o evoluci v Americe. Vědecký Saloon, č. 14, s. 22. Tokai Univ. Press (v japonštině).


 

Poznámka redaktora webu

Pohled Michiheiho Hoshina je zajímavým a přínosným rozborem k poznání cestiček, které vedly ke zrodu a rozšíření Nové globální (deskové) tektoniky a vysoce si jej cením. Ale patrně těžko s ním budu zajedno v tvrzení, že za současný stav totalitního celosvětového upevnění dogmatu může pouze náboženská víra v jediného boha ve Spojených státech. To byl možná počáteční důvod přijetí deskové tektoniky v šedesátých letech, ale současný amorální stav „vědeckého výzkumu“ a zkorumpovaného vzdělávání jednoduše neodpovídá prosté statistice, tj. že i mezi věřícími vědci se nacházejí lidé s vysokou morálkou z hlediska hledání pravdy o okolním světě (například J. S. Gould). Myslím si, že důvod je vlastně jiný, prozaičtější a (s)prostší. Je to zřejmě lačnost po penězích a budování světových mocenských říší. Tím se dostáváme k uměle potlačovanému názoru o rozpínání Zeměkoule, chcete-li spiknutí (konspiraci) o rozpínání Zeměkoule jehož hybatelem v pozadí je zřejmě další manipulace - mystifikace, a tím je tak zvaný ropný zlom - ropný vrchol; (peak oil) viz stejně pojmenovanou stránku na tomto webu.


názory k článku

J. Starý - 30.01.2012 15:09
No, dobrá, Vy tvrdíte, že desková tektonika (dělení světa na litosférické desky, které se pohybují, a které vzájemně kolidují) je NESMYSL. Na základě uvedených článků (kompilátu) skutečně nelze deskovou tektoniku umístit do archivu neplatných teorií. Proč se raději nejprve nezamyslíte nad tím, že pohyb desek je dnes MĚŘEN S VELMI VYSOKOU PRECIZNOSTÍ (min. centimetry) - ke vzájemnému pohybu dochází a není potřeba měnit zemský poloměr. Případně tento pohyb komentujte, když mechanismus subdukce je špatný. Za další byste se měl zamyslet nad průměrnou hustotou Země (nejvyšší z terestrických planet) a nad hustotou jádra. Nejen toto jsou záležitosti, které staví expanzní teorii na velmi tenký led. Zpochybňujete snad takový obrázek stavu dnešního světa (http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7c/Global_plate_motion_2008-04-17.jpg)? Za další, jen potírání obecně uznávané teorie (říkejme klidně pokusu deskové tektoniky) nikam nevede. Je nutné alespoň v základních obrysech vyložit to, jak si vysvětlit VZNIK PÁSEMNÝCH POHOŘÍ (např. v okolí desky Nazca), jak si vysvětlit vznik Alp, vznik Himálaje apod. Brát v úvahu, že Země ještě před cca 200 Ma měla poloměr takový (cca 5000 km), aby kontinenty byly při sobě, je velmi troufalé (hustota se ještě zvýší a obávám se, že vznik výše uvedených horstev zůstává NEVYSVĚTLEN). Koneckonců nemusíme chodit daleko, jakým mechanismem vznikla horstva obepínající Český masiv (kráter prosím Vás nechme stranou)? Když už nic jiného, mohli bychom tyto stránky považovat za predikci, za jistý druh věštění. Ano, i ve vědě se věští, ale geologie má tu nevýhodu, že je příliš mnoho místa na sáhodlouhé a neprozřetelné (nic neříkající) statě, do kterých se ještě zamotává autorova vlastní zaujatost. Možná to není nevýhoda geologie, každá práce a věda se dá dělat poctivě, ale autorův osobitý styl. Rád si vyslechnu Vaše vyjádření. PS: Nahlédl jsem do diskuse (http://www.rozhlas.cz/leonardo/priroda/_zprava/358479) a zaráží mě výhrady k datování zirkonů (zpochybňování primárního vzniku). Jak sám pan Janoušek (řekl bych profesionál z oboru) píše, krystalové omezení a oscilační zonálnost jsou znaky magmatického (a tudíž primárního) původu. Takové zirkony jsou potom určující a mohou nám vypovědět o stáří různých intruzí apod. (Melechov, Lipnice, Tábor atd.).
 
J. Starý - 03.02.2012 14:38
Musím ještě dodat, že například vskutku velmi zajímavé je autorovo přesvědčení o tom, že se okolní planety a snad i Ganymedes rozpínaly. To je psáno v jeho knize \"Geologie mezi rozpínáním Zeměkoule a Čechami\". Co jsou ony důkazy? Jizvy po impaktových kráterech, jaké známe například z Měsíce? To určitě ne. Za prvé víme o těchto tělesech velmi málo (ač by se to nemuselo zdát) a za druhé také z toho důvodu jsou vynakládány nemalé peníze na jejich budoucí výzkum. Za další lamentování nad politikou a chováním vlád v kontextu ropného zlomu je absolutně neopodstatněné. Paranoia? K mému smutnému zjištění touto psychickou disbalancí začíná dnešní institucionalizovaná společnost (i v kruzích \"vzdělaných\") skutečně trpět. Lidé, co kdysi mohli na něco dosáhnout, jsou dnes krátcí, vše jde raketově kupředu a tak hledají způsob, jak ještě neříci poslední slovo, jak být lepší než ti lepší, jak mít pravdu, jak SNADNO odhalit bludy potupné společnosti. Snad to bylo v každé době... Ale v jaké době se lidé v takovém počtu pobláznili kvůli fenoménu konce světa? Konců bylo nepočítaně, ale to co je dnes viděno, to je vrchol... Samotné lamentování, svrhování apod. bylo, je a bude vždy prachmizerné a patří do archivu neplatných soudů. Co naopak patří na světlo světa jsou důkladně (takovým způsobem, aby dosáhly co nejblíže konci pomyslné nitě poznání té či oné doby) podložené závěry, které konkrétní problém rozebírají a NABÍZEJÍ vlastní řešení. Já zde o nějakém řešení (mechanismu) bohužel nečtu a asi nejsem sám. Věci jsou tu podávány tak, jak se vždy nějakým záhadným způsobem \"autorovi zdá, že by to mohlo být\". Možná ze strany lidí ani není síla se k tomu vyjadřovat a pokud se někdo vyjádří (byť hrubším stylem), je z titulní strany stránek smazán. Snad nebudu také smazán. PS: Vysvětlete, jak spolu souvisí pohyb Indie a změna polohy rotační osy vůči ekliptice. Tomu moc nerozumím. To je přece nesmyslné, co píšete :( \"Měření úklonu a polarity magnetického pólu v 64 – 68 milionů let starých bazaltech v Indii (dekkanské trappy) ukázalo, že zjištěné hodnoty odpovídají někdejší pozici Indie na jižní polokouli.\" Proč končíte vlastně u jedné větné konstrukce - taková záležitost vyžaduje vysvětlení přinejmenším na celou odbornou práci... A opět nechybí srovnání s dalšími planetami naší soustavy sluneční...
 
Petr Rajlich - 16.03.2012 07:33
Opravdu zajímavé názory, škoda, že anonymní. Diskuzi k Českému kráteru včetně zirkonů viz: http://www.muzeumcb.cz/cz/?clanek=195
 
Petr Rajlich - 27.12.2014 09:35
Dokumenty k Českému kráteru zde: http://geoterra.eu/petr-rajlich/cesky-krater
 

Poznámka

Ve společnosti s možností svobodného uplatnění a přijetí přinejmenším věrohodného názoru, by desková tektonika na základě jenom jediného z uvedených 23 článků o pochybeních už dávno skončila v archivu neplatných teorií. Její udržování a neustálá další propagace jsou důkazem ovlivňování vědeckého výzkumu politickými prostředky. Z tohoto důvodu jsme zařadili na stránky i články k této problematice, viz článek Michiheiho Hoshiny, jeho dodatek a článek ropný zlom v kapitole o rozpínání Země.


 

 


Velké východojaponské zemětřesení otřáslo (také) deskovou tektonikou

Yoshihiro KUBOTA, Niigata University, Japan: „SYMPOZIUM K PŘÍLEŽITOSTI 20. VÝROČÍ ROZPRAV O STRUKTURNÍ GEOLOGII; 18. PROSINCE 2011 JAPONSKO. Strukturně geologická kolokvia byla zavedena v roce 1991. Od té doby jsme zorganizovali pravidelně dvakrát ročně schůze za účelem podpory původních výzkumů založených na důkladných terénních pracích… Japonci se obávají dalšího velkého zemětřesení... Výsledek sympozia byl překvapující. Všichni účastníci (více jak 50), nabyli silného neodbytného pocitu, že éra deskové tektoniky skončila a velká zemětřesení jsou jistě předvídatelná."


NCGT: New Concepts in Global Tectonics NEWSLETTER No. 61, December, 2011 ISSN: 1833-2560 Editor: Dong R. CHOI


kliknutím zvětšit
Popisek

 

 


Na obr. Dong Choi přednáší o velkém Japonském zemětřesení


 

 


Pozn. autora webu: Závěr z diskuse v Japonsku je jasný: nejen z hlediska předpovídání zemětřesení nelze brát deskovou tektoniku vážně a je tudíž z hlediska předpovídání zemětřesení naprosto nepoužitelná (i když odjakživa tvrdila, že "vysvětluje zemětřesení").


vytvořeno pomocí Gaia CMS firmy Artemis webdesign © 2008