Kratší den v minulosti (rychlejší otáčení) potvrzuje jednak rozpínání země a TAKÉ její stálou (nepřibývající) hmotu, t.j. POUZE změnu (SNÍŽENÍ) průměrné hustoty
RNDr. Pavel Samohýl "Odhad změny rotace Země při změně poloměru",
pdf ke stažení:
menu
Vyšší rychlost otáčení Zeměkoule v minulosti
Kratší den v minulosti (rychlejší otáčení) potvrzuje jednak rozpínání země a TAKÉ její stálou (nepřibývající) hmotu, t.j. POUZE změnu (SNÍŽENÍ) průměrné hustoty
Tab. 1 Arbab I. Arbab, 2009: The Length of the Day: A Cosmological Perspective.- Volume 1 PROGRESS IN PHYSICS -January, s. 8 -11 Department of Physics, Faculty of Science, University of Khartoum, P.O. 321, Khartoum 11115
Již od 30 let minulého století jsou známy údaje o změnách délky dne a jejich počtu v roce v minulých geologických obdobích Země. Data vesměs ukazují celkový trend prodlužování dne tj. celkové zpomalování rychlosti otáčení Zeměkoule směrem do současnosti. Údaje naznačují, že k rozpínání Země dochází spíše změnou (zvětšováním) objemu než přibýváním hmoty, jak tvrdí někteří současní zastánci rozpínání Země (Carey, Maxlow, Meyl) a tvrdil Hilgenberg při svém objevu možnosti, že sialickou slupku Země lze lépe složit na Zeměkouli s menším objemem, http://en.wikipedia.org/wiki/Expanding_Earth .
Tím rovněž zmínění autoři provádí zmenšování zemského poloměru v minulosti na nevěrohodné rozměry. Podle našich znalostí například Marsu vidíme ale, že rozsáhlá prohlubeň až na úroveň oceánického dna jako důsledek velkého impaktu mohla výrazně zmenšít rozsah původní sialické kůry (na Zemi Pacifik). V řadě rekonstrukcí je zřejmé, že Pacifik nelze úplně uzavřít. Závěr o zmenšování hustoty Země s klesající rychlostí otáčení směrem do současnoti potvrzuje výpočet Pavla Samohýla, viz přílohu a pdf ke stažení. Při poloměru zmenšeném o 3000 km při stejné hmotě - zvýšené hustotě, by rok měl ca 447 dní. Porovnej s tabulkou 1. Kvůli zamítnutí recenzentů (cenzuře), nebyl výpočet uveřejněn v Přírodovědeckém sborníku Jihočeského muzea.
názory k článku
Dražen Šťastný - 05.08.2012 02:25
Představa souvislého spojení kontinentů na kouli menšího průměru, při zachování jejich plochy je modelově realizovatelná, a je patrně i reálná, neboť můžeme-li takto tvar kontinentů do sebe uzavřít, nemůže to být náhoda. Lze si pak snadno představit, že v době vzniku a formování planet sluneční soustavy, když byla Prazemě již téměř zformovaná (zpevněná), došlo ke srážce s tělesem velikosti Marsu (to podle platné astronomické teorie o vzniku Měsíce). Srážka nemohla být prudká, dopadlo by vše zcela katastroficky, a další vývoj by byl poněkud jiný. Šlo spíše o splynutí (vnoření) dvou těles (to nakonec nyní také říkají astronomové, v souvislosti se vznikem Měsíce, který se z vyvrženého materiálu po této události zformoval). Takže materiál, který přineslo nové těleso (mělo pravděpodobně jiné složení) přidalo původní Prazemi na objemu, a její pevnější hmota zůstala zachována v objemově zvětšené Nové Zemi v částech, které nyní nazýváme kontinenty. Že se kontinenty neuzavřou zcela v prostoru Tichého oceánu, je pak dáno tím, že právě v tomto místě došlo ke srážce těles, takže tam byla původní Prazemě nejvíce deformována, resp. nejvíce ubyla (odtamtud pochází zřejmě také nejvíce materiálu tvořícího Měsíc). Jediné, co k této hypotéze (prozatím) nesedí je v současné době udávané datování těchto událostí (srážky, stáří měsíčních hornin, tj. doba před 4,5 mld., 4 či 3 mld. let apod.), nelze je však pokládat za zcela určující a směrodatné, protože toto datování nebude jistě definitivní. Domnívám se, že expanze Země a oddálení kontinentů souvisí právě s tímto procesem (přičemž některé další menší změny v poloměru souvisely s vytvářením nových struktur Nové Země jako jádro (otázka nakolik), nový plášť atd.). Zároveň lze tvrdit, že platí-li tento model, měli by se kontinenty chovat jinak než podle deskové tektoniky.
D.Šťastný - 12.08.2012 20:25
Pro ilustraci lze podle animovaného grafického modelu (Expanding Earth, (c) Neal Adams, 2000-2005, http://www.youtube.com/watch?v=oJfBSc6e7QQ , http://www.youtube.com/watch?v=7kL7qDeI05U ) určit rozměry těles (v km a mld.km3) takto:
Podle animace bylo stanoveno zvětšení rozměru 1,5143x, (tzn. poloměr pův. Země činí 0,6604x6378km=4212km). Pak původní Prazemě o průměru 8423,8 km a objemu 313,0x10^9 km3, by se musela sloučit (srazit, splynout, spojit) s větším tělesem s průměrem 11390,5 km o objemu 773,8x10^9 km3. Tak by vznikla nynější planeta Země, jejíž průměr je 12756 km, a objem 1086,8x10^9 km3. Měsíc při průměru 3476 km má objem jen 22,0x10^9 km3, představy o rozměrech přílis neovlivní. (Někdy pro srovnání uváděná velikost Marsu je d=6794 km, tj.164,2x10^9 km3)
Souvisí-li vznik Měsíce (teorie velkého impaktu, srážka Země s Theiou) a vznik kontinentů s jednou událostí, vidíme, že více zformovaná (více diferenciovaná?) (proto)planeta, jejíž lehčí horní části se zachovaly v podobě bloků kontinentů, byla menšího průměru než těleso, s nímž se spojila. Můžeme patrně událost popsat i opačně, že menší "pevninodárná" Prazemě narazila do většího tělesa. Reálnost tohoto procesu s hmotnostmi těles podle proporcí, které vyplývají z teorie o rozpínání Zeměkoule, může ukázat jeho modelace v rámci nebeské mechaniky. (V teorii velkého impaktu se např. uvažuje s jinými velikostmi (resp. hmotnostmi), Theia má mít 11-14 % hmotnosti Země, a přibližovala se z jednoho libračního centra v němž vznikla, viz http://www.astronoo.com/en/moon.html, http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=634679, poněkud odlišný model viz http://www.sciam.cz/files/vydani/SA_03_2010/brezen_2010_divoke_pocatky_kontinentu.pdf, a viz též http://www.sciam.cz/files/vydani/SA_06_2008/cerven_cervenec_2008_geneze_planet_web.pdf .)
valeček - 24.02.2014 02:47
Při střídání dob ledových a obdobích teplých se muselo přemisťovat obrovské množství vody z rovníkového oceánu k pólům a naopak,ne?
Tím se zákonitě musela měnit délka dne (rychlost rotace) protože kinetická energie vody od rovníku přemístěné k pólům se nikam stratit nemohla a zploštění kůry země zvýšeným tlakem na póly to rozhodně nevykompenzovalo protože kůra i to pod ní má rozhodně větší pevnost než kapalná voda.
A jaký vliv měl měsíc na mělčí moře v dobách ledových?
A naopak jak to ovlivnilo oběh měsíce?
Ke změně délky dne a tedy i lunárních cyklů a délky roku ve dnech vlivem příchodu a odchodu doby ledové docházelo a proto po poslední době ledové asi před 10 000 lety museli naši předkové stavět observatoře jako je Stonehenge
aby si měnící se délku těchto cyklů mohli ujasnit a stanovit jejich aktuální délku.
Poznámka
Ve společnosti s možností svobodného uplatnění a přijetí přinejmenším věrohodného názoru, by desková tektonika na základě jenom jediného z uvedených 23 článků o pochybeních už dávno skončila v archivu neplatných teorií. Její udržování a neustálá další propagace jsou důkazem ovlivňování vědeckého výzkumu politickými prostředky. Z tohoto důvodu jsme zařadili na stránky i články k této problematice, viz článek Michiheiho Hoshiny, jeho dodatek a článek ropný zlom v kapitole o rozpínání Země.
Velké východojaponské zemětřesení otřáslo (také) deskovou tektonikou
Yoshihiro KUBOTA, Niigata University, Japan: „SYMPOZIUM K PŘÍLEŽITOSTI 20. VÝROČÍ ROZPRAV O STRUKTURNÍ GEOLOGII; 18. PROSINCE 2011 JAPONSKO. Strukturně geologická kolokvia byla zavedena v roce 1991. Od té doby jsme zorganizovali pravidelně dvakrát ročně schůze za účelem podpory původních výzkumů založených na důkladných terénních pracích… Japonci se obávají dalšího velkého zemětřesení... Výsledek sympozia byl překvapující. Všichni účastníci (více jak 50), nabyli silného neodbytného pocitu, že éra deskové tektoniky skončila a velká zemětřesení jsou jistě předvídatelná."
NCGT: New Concepts in Global Tectonics NEWSLETTER No. 61, December, 2011 ISSN: 1833-2560 Editor: Dong R. CHOI
Na obr. Dong Choi přednáší o velkém Japonském zemětřesení
Pozn. autora webu: Závěr z diskuse v Japonsku je jasný: nejen z hlediska předpovídání zemětřesení nelze brát deskovou tektoniku vážně a je tudíž z hlediska předpovídání zemětřesení naprosto nepoužitelná (i když odjakživa tvrdila, že "vysvětluje zemětřesení").