Kniha Thomase Golda Hluboká horká biosféra, mýtus fosilních paliv.- Tuto knihu vřele doporučuji jako základní vzdělání geologů a biologů. Mimořádnou kapitolou (str. 139) je přehodnocení zemětřesení na základě poznání ohromného množství uhlovodíků, která by měla zajímat geofyziky

Výňatek: Od prvního vydání této knihy v prosinci 1998 jsem se jen utvrdil v tom, že ropa a černé uhlí nejsou fosilní zbytky, které se z povrchu Země dostaly do podzemí. Tento všeobecně přijímaný názor o jejich biogenním původu je podle mého názoru mylný a tato kniha navrhuje alternativu – totiž že obrovské zásoby uhlovodíků na Zemi jsou abiogenní, že byly součástí prapůvodní "polévky", z níž naše planeta vznikla, a že dodnes existují v hojném množství v hloubi naší planety a stále stoupají k povrchu. Důvodů, proč zastávám tento jistě kontroverzní názor, je celá řada. Zaprvé je mi zcela zřejmé, že množství černého uhlí a ropy (a zejména její složky zemního plynu, metanu) je mnohem větší, než by bylo možné vysvětlit jakoukoli teorií, která závisí na pohřbených biologických zbytcích. Za druhé, ropa a metan byly nalezeny a stále se nacházejí na místech na Zemi, kam povrchové biologické pozůstatky nikdy neměly přístup; přítomnost ropy a plynu na těchto místech prostě nelze vysvětlit biogenní teorií. Za třetí, na těchto místech nenajdeme žádné jiné zbytky, které bychom očekávali v přítomnosti biogenních uhlovodíků. A za čtvrté, což je možná nejvýmluvnější, se dnes všeobecně uznává, že se nachází hojné zásoby uhlovodíků na mnoha jiných tělesech naší sluneční soustavy, kde nelze předpokládat jejich původ v povrchové biologii. Přesto je používání názvu "fosilní paliva" pro zásoby uhlovodíků na Zemi velmi rozšířené, což vyvolává dojem, že jejich původ v povrchové biologii je nade vší pochybnost prokázán. Každý objev, který je v rozporu s tímto starým výkladem, je stále často označován za "nanejvýš překvapivý" nebo "nevysvětlitelný", přestože důkazy samy o sobě nejsou zpochybňovány. Tento nedostatek souvislosti mezi nezpochybnitelnými důkazy a obecně přijímanou teorií je obzvláště zvláštní, když vezmeme v úvahu široce rozšířené přesvědčení, že existuje zásadní nedostatek těchto tzv. fosilních paliv. Po mnoho desetiletí, kdy jsme nacházeli další a další zásoby ropy a jiných uhlovodíků, jsme museli neustále revidovat své odhady směrem nahoru. Podle mého názoru je alternativní závěr nevyhnutelný: Po více než sto letech intenzivního využívání zemního plynu, ropy a uhlí víme o větších zásobách než se, kdy v minulosti předpokládalo.

Volný překlad článku z:                    http://www.gasresources.net/DisposalBioClaims.html

Popření biologického zdroje ropy

J. F. KENNEY
Spojený Ústav fyziky země - Ruské akademie věd; Plynové zdroje Corporation, 11811 severní dálnice, Houston, TX 77060, U.S.A.
AC. Ye. F. SHNYUKOV
Národní akademie věd Ukrajiny; Vladimirskaya Street 56, 252.601 Kyjev, Ukrajina
V. A. KRAYUSHKIN
Ústav geologických věd; 0. Gonchara Street 55-B, 01054 Kyjev, Ukrajina
I. K. KARPOV
Ústav geochemie - Ruské akademie věd; 1A Favorskii Street, 664.033 Irkutsk, Rusko
V. G. KUTCHEROV
Ruská státní univerzita ropy a zemního plynu; Leninskii prospekt 65,117.917 Moskva, Rusko
I. N. PLOTNIKOVA
Státní ropné společnosti Tatarstánu (TatNeft S.A.); Ulice Butlerov 45-54, 423.020 Kazan, Tatarstán, Rusko

1. Úvod.

Protože zákony termodynamiky nedovolují spontánní vývoj tekutých uhlovodíků za podmínek teploty a tlaku charakteristických pro zemskou kůru, je zřejmé, že není také možné očekávat, že se objeví opodstatněné vědecké důkazy, které by naznačovaly, že by k tomu mohlo dojít. Vskutku, dodnes neexistuje žádný takový důkaz.

Nicméně překvapivě jsou stále zveřejňovány různá "potvrzení", že přírodní ropa se nějak vyvíjí (zázračně), z biologické hmoty. V tomto krátkém článku jsou tato sdělení krátce podrobena vědeckému zkoumání a ukazujeme, že nezasluhují uznání a jsou odmítnuta.
Doklady, které mají dokazovat nějakou spojitost mezi přírodní ropou a biologickou hmotou spadají zhruba do dvou tříd:

"vypadá podobně → pochází z" a
"podobné (přitom ale mlhavé!) vlastnosti→ pochází z".

Důkazy typu "podobný jako → pochází z" jsou jasnou řadou nesmyslů: argumentuje se tím, že určité molekuly nacházené v přírodní ropě „vypadají podobně" jako některé jiné, které se nalézají v biologických systémech a proto první musí pocházet z posledně jmenovaných. Takové představy jsou obdobou výroku, že sloní kly se vyvíjejí díky tomu, že zvířata jedí klavírní klávesy.

V některých případech se při použití postupu "vypadá podobně → pochází z" tvrdí, že určité molekuly nacházené v přírodní ropě jsou ve skutečnosti biologické molekuly a vyvíjejí se pouze v biologických systémech. Těmto molekulám se dávají často falešná jména „biomarkerů".

Vědecké uvedení na pravou míru musí být vyřčeno jednoznačně: "Nikdy nebyly zjištěny jakékoliv skutečné biologické molekuly v ropě s výjimkou nečistot". Ropa je vynikajícím rozpouštědlem pro sloučeniny uhlíku: v usazeninách, ze kterých se často získává, vyluhuje z okolí větší či menší množství uhlíkatých látek včetně biologické drti. Takové znečištění ale nesouvisí s ropnými rozpouštědly.

Tvrzení o „bioindikátorech" bylo jednoznačně popřeno nálezem těchto molekul ve starých neorganických (abiotických) meteoritech a v řadě dalších případů také laboratorní syntézou za podmínek, které napodobovaly přírodní prostředí.

V následující diskusi probíráme zvláště molekuly porpfyrinů a izoprenoidů, protože v řadě tvrzení "vypadá podobně → pochází z" byly použity tyto sloučeniny.

Tvrzení o biologickém původu ropy založené na"podobné (a současně nejasné)-vlastnosti→ pochází z" také zahrnuje rozmanité a podivné jevy s nimiž osoby, které nepracují přímo v dané vědecká specializaci, nejsou seznámeny. Sem spadají výroky:

1.   O "liché - sudé nerovnováze v množství",
2.    O "izotopech uhlíku" a
3.    O "optické otáčivosti (aktivitě)".

"Lichá - sudá nerovnováha v množství" prokazatelně nesouvisí s jakýmikoliv biologickými vlastnostmi. Druhé tvrzení o "izotopech uhlíku" vyplývá z měření obskurních vlastností uhlíku tekutin, které nelze považovat za důkaz původu. "Optická otáčivost" si zaslouží zvláštní poznámku protože pozorování optické otáčivosti v přírodních olejích bylo po léta halasně vyhlašováno jako "důkaz biologického původu" ropy. Toto tvrzení byla jednoznačně popřeno před desítkami let při pozorování optické otáčivosti v ropných látkách extrahovaných z uhlíkatých meteoritů. Navíc nedávný rozbor, který vyřešil dřívější mimořádný problém vzniku optické otáčivosti v abiotických tekutinách, potvrdil, že jev optické otáčivosti je nevyhnutelným termo -dynamickým důsledkem fázové stability vícesložkové kapaliny za vysokých tlaků. Tím je pozorování optické otáčivosti v přírodní ropě zcela v souladu s výsledky analýzy termodynamické stability systému vodíku a uhlíku [H-C], která stanoví, že uhlovodíkové molekuly, které jsou těžší než metan a zejména tekuté uhlovodíky se spontánně vyvíjejí pouze za vysokých tlaků, srovnatelnými s podmínkami pro vznik diamantů.

Pro popření rozmanitých nesprávných tvrzení o domnělém spojení ropy a biologické hmoty existují dva mimořádně důležité důvody: je to výzkum uhlíkatých látek z uhlíkatých meteoritů a znalost reakčních výsledků Fischer-Tropschova postupu. Vzhledem k jejich významu je namístě krátká diskuse.

1.1 Uhlíkaté meteority.

Uhlíkaté meteority, včetně zejména uhlíkatých chondritů, jsou meteority, jejichž chemické složení zahrnuje uhlík v množstvích od několika desetin procent až na přibližně 6 procent hmotnosti (1-5).  Stáří uhlíkatých meteoritů je obvykle 3-4,5 miliardy let a jejich původ jasně abiotický. Nerostné stavby v těchto horninách potvrzují, že uhlíkaté meteority existovaly za velmi nízkých teplot, mnohem pod bodem tuhnutí vody, od doby jejich původní tvorby.

Takováto tepelná historie uhlíkatých meteoritů zamítá veškerou možnost, že by někdy na nich existoval život, nebo biologická hmota (6). Důkazy získané z vědeckých výzkumů uhlíkatých látek v uhlíkatých meteoritech popírají veškerá tvrzení, která prosazují spojení mezi přírodní ropou a biologickou hmotou.

Větší část uhlíkatých látek uhlíkatých meteoritů se skládá z uhlovodíků, jak v tuhé, tak i v kapalné formě (1, 5, 7, 8). Avšak ropné látky obsažené v uhlíkatých meteoritech nelze považovat za původce přírodní ropy, která se nachází v blízkosti povrchu zemské kůry. Zahřátí, které nevyhnutelně doprovázelo meteoritický dopad během akreční tvorby Země, by téměř jistě způsobilo rozklad většiny uhlovodíkových molekul uzavřených v meteoritech. Uhlíkaté meteority byly zdrojem uhlíku na Zemi (byť byly doručovány ve formě uhlovodíků), ale ne jejích uhlovodíků nebo přírodní ropy. (Pochody, kterými se vyvíjely uhlovodíky z původních látek na Zemi, jsou popsány v následující kapitole).

1.2 Fischer-Tropschův postup

Fischer-Tropschův postup je nejznámější průmyslovým způsobem syntézy uhlovodíků a je používán více než sedmdesát pět let. Ve Fischerově-Tropschově postupu se slučuje oxid uhelnatý a vodík při podmínkách přibližně 150 bar a 430oC , v přítomnosti ThO2, MgO, Al2O3, MnO, jílů a katalyzátorů Ni, Co a Fe. Reakce probíhají následovně:

Když se použije jako katalyzátor Ni a Co, Fischer-Tropschova syntéza postupuje podle reakce:
nCO + 2nH2      →   nH2O+ CnH2n
(Ni,Co)

Pokud se použije jako katalyzátor Fe, Fischer-Tropschova syntéza postupuje podle reakce:
2nCO + nH2      →   nCO2+ CnH2n
(Fe)

Výnos Fischer-Tropschova procesu je přibližně 200 g uhlovodíků ze směsi 1 m3 CO a H2. Během druhé světové války byla široce používána výroba kapalných paliv Fischer-Tropschovým postupem v Německu; v roce 1943 bylo vyrobeno přibližně 600 000 t syntetického benzinu.

Reakční výtvory Fischer-Tropschova postupu jsou v termo-dynamických podmínkách jejich syntézy metastabilní. Při tlaku přibližně jen 150 bar a 700 K (ca 427oC) je rozpad kapalných uhlovodíků nevyhnutelný. Proto jsou během průmyslové výroby okamžitě chlazeny a přemístěny do podmínek nižšího tlaku. Přírodní prostředí nenapodobuje přesně ovládaný a řízený průmyslový, Fischer-Tropschův pochod a nelze jej uvažovat pro tvorbu přírodní ropy.

2. Zavádějící důkazy "biomarkerů": přítomnost porfyrinů v ropě a podobně izoprenoidů, pristanu, fytanu, chlorinů, terpinů, cholestanu, atd. nepřináší důkazy o biologickém původu nafty

Téměř ve všech učebnicích v anglickém jazyce, které touží vyniknout ve výkladu ropné geologie, se dočteme rozmanitých tvrzení o tom, že přítomnost některých molekul v přírodní ropě představuje "záznamy" nebo dokonce "důkaz", že ropa se vyvinula z biologické hmoty.

Molekuly, které se uvádějí jako důkaz biologické „stopy" zahrnují porfyriny, izoprenoidy, pristan, fytan, cholestan, terpiny a chlorin. Bližší šetření ukázalo tato tvrzení jako bezpředmětná. Pristan a fytan jsou jednoduše rozvětvenými alkany třídy izoprenoidů . Cholestan, C27H 48, je pravý, vysoce redukovaný uhlovodík, ale nemůže být zaměňován s oxidovanou, biotickou molekulou cholesterolu. Cholestan a cholesterol mají podobné geometrické struktury, sdílejí podobnou kostru uhlíku; zde podobnost končí. Cholestan je významnou složkou přírodní ropy; cholesterol ne. Krom toho Fischer-Tropschova syntéza produkuje izoprenoidy, včetně phytanu a pristanu.

Látky skutečně biogenního původu, jako například fosilní spóry nebo pyl, bývají skutečně často pozorovány v ropě a jsou příliš často nesprávně označovány jako "bioindikátor". Údajně naznačují spojení mezi přírodní ropou a biologickými látkami. Pečlivý výzkum potvrdil, že takovéto látky byly vylouženy do roztoku surové ropy z pohřbených organických látek z (typicky usazeninových) ložiskových hornin, ze kterých byl čerpán olej (9,10).

Naopak nesporné biologické látky, jako jsou například výtrusy a pyl, nacházené v ropě lze považovat za "abiomarkery" původu ropy. Například surová ropa v permských horninách zkoumaná v Tatarstánu v Rusku, vždy obsahuje nejen permské výtrusy a pyly, ale také starší výtrusy a pyly například z karbonu, devonu a starohor. V té samé oblasti a i v jiných částech geologické provincie Volha-Ural, surové oleje v karbonských usazeninách se vyznačují koncentracemi spór karbonského až starohorního stáří a surové oleje z devonských pískovců sporami devonského až starohorního stáří (9,11).

Porfyriny, isoprenoidy, terpiny a chloriny z přírodních rop byly pozorovány v látkách extrahovaných z padesáti čtyřech meteoritů, včetně chondritů amfoterních meteoritů (Chainpur, Ngavi, Semarkona), bronzitových chondritů (Cha-ris, Ghubara, Kulp, Tieschitz), uhlíkatých chondritů ze všech čtyř petrologických tříd (Alais, Bali, Bells, Cold Bockeveld, Eracot, Felix, Groznaia, Haripura, Ivuna, Kaba, Kainsaz, Ka-roonda, Lance, Mighei, Mokoia, Murchison, Murrey, Orgueil, Ornans, Pseudo, Renazzo, Santa Cruz, St.Capraix, Staroye Boriskino, Tonk, Vigarano, Warrenton), enstatitických meteoritů (Abee, Hvittis, Indarkh), hyperstenických chondritů (Bishunpur, Bruderheim, Gallingebirge, Holbrook, Homestead, Krymka), železných meteoritů (Arus (Yardymli), Burgavli, Canyon Diabolo, Odessa, Toluca), aubritických meteoritů (Norton County) a ureilitických meteoritů (Dyalpur, Goalpara, Novo Urei), (9,12,13).

Pozorování podobných molekul v meteoritech jednoznačně popírají tvrzení, že přítomnost těchto molekul může být důkazem biologického původu. Protože zvláště úporná (a zejména chybná) jsou tvrzení o porfyrinech pozorovaných v přírodní ropě, pojednáme tyto molekuly ve větších detailech.

Porfyriny zahrnují třídu molekul označovaných jako cyklické ionofory, speciální třídu polydentatních (vícevazebných?) ligandů pro kovy. Porfyriny jsou těžké, přibližně rovinné, chelátotvorné molekuly, v biotických a abiotických systémech. Několik porfyrinových molekul má zvláštní biologický význam: vitamin B12; chlorofyl, zprostředkovatel fotosyntézy rostlin a hem, molekula porfyrinové složky proteinu hemoglobinu, který je zodpovědný za transport kyslíku v krvi savců. Jako příklad molekulární hmotnosti porfyrinů, má hemoglobin empirický chemický vzorec, [C738H1166O208N203S2Fe]4. Ani vitamin B12, ani chlorofyl, ani hem (ani hemoglobin), ani jakýkoliv biotický porfyrin nikdy nebyl pozorován jako součást přírodní ropy.

Porfyrinové molekuly v přírodní ropě mají odchylné boční skupiny, než má chlorofyl nebo hem. Středový kovový prvek v chlorofylovém chelátu je vždy hořčík, v hemu je to železo. V porfyrinových molekulách, které se nachází v přírodní ropě, ústřední kovovým prvkem chelátu je obvykle vanad nebo nikl.

Jak bylo uvedeno, porfyrinové molekuly se vyvíjejí, jak biologicky tak i abiologicky (nebiologicky). V šedesátých a v sedmdesátých letech minulého století byly stejné molekuly, jaké se nacházejí v pozemské přírodní ropě pozorovány v uhlovodíkových fluidech z uhlíkatých meteoritů.

Pozorování ropných typů porfyrinů v uhlovodíkových kapalinách extrahovaných z uhlíkatých meteoritů bylo nejsilnějším důkazem popírajícím tvrzení, že tyto molekuly "svědčí" o spojení ropy s biologickou hmotou. Navíc po pozorování porfyrinů v uhlíkatých meteoritech, byly porfyriny ropného typu syntetizovány laboratorně, při napodobení chemických, termodynamických abiotických podmínek v meteoritech (8,14).

"Porfyrinový důkaz" byl popřen při zkoumání uhlíkatých meteoritů přibližně před třiceti lety což je dobře známé celému okruhu vědců, kteří pracují ve výzkumu ropy. Každá sloučenina označená jako "biomarker" a v jiném případě neidentifikovaná jako znečištění, byla buďto pozorována ve fluidech z meteoritů, nebo syntetizována v laboratořích za podmínek srovnatelných se zemskou kůrou, nebo obojí.

Bez ohledu na tato vědecká fakta a všeobecné znalosti o tomto problému, každá učebnice publikovaná v anglickém jazyce, která se údajně zabývá geologií ropy, včetně těch, které jsou citovány výše, stále opakuje stará a nepravdivá tvrzení, že přítomnost (abiotických!) porfyrinů v přírodní ropě je důkazem pro její původ z biologické hmoty (15,17). Takováto tvrzení, třicet let poté co byla prokázána jako vědecky neudržitelná, musí být čistě a jednoduše označena za intelektuální podvod.

3. Důkazy typu "sudý - lichý", které zahrnují malou nerovnováhu relativní četnosti lineárních uhlovodíkových molekul s lichým počtem uhlíkových atomů, oproti homologickým s převažujícím sudým počtem.

Tvrzení o nerovnováze lineárních molekul, které obsahují sudý a lichý počet atomů uhlíku je dalším druhem odůvodňování typu: "složky přírodní ropy mají stejné vlastnosti jako složky biologických systémů takovým nebo jiným způsobem a proto se musela ropa vyvinout z biologické hmoty." Žádný inteligentní „náctiletý" student například z ruského, německého, nizozemského nebo švýcarského gymnázia, by nesouhlasil s takovými úvahami. Nicméně taková tvrzení jsou běžně uvedena v učebnicích ropné geologie v anglickém jazyce. Jsou uvedena neoprávněně a neopodstatněně.

Přírodní ropa je směsí uhlovodíkových molekul několika tříd. Nejobvyklejší třídou molekul v ropě jsou normální alkany, nebo n-alkany, které mají chemický vzorec CnH2n+2 a řetězci podobné struktury (jak je uvedeno v prvním článku). Například mají stavbu uvedenou schematicky na obr. 1. Ve skutečnosti, neleží atomy uhlíku přesně na přímce; obrázek n-oktanu, který lépe představuje jeho geometrické vlastnosti je uveden na obr. 2, kde je n-C8H18 představen jako třírozměrný kuličkový a tyčkový model (stick & ball). Nicméně na obou obrázcích je jasně zobrazen přímkovitý a řetězovitý vzhled n-alkanové molekuly.

Podobně jako cyklohexan, jak je popsáno v prvním článku, uhlohydrát n-C8H18 má geometrický vztah k jedné či více biologických molekul při nahrazení některých vodíkových atomů radikály OH. Konkrétně pokud je jeden z atomů vodíku na každém atomu uhlíku v n-C8H18 nahrazen OH radikálem je výsledkem molekula sacharidu n-C8H18O8 jak ukazuje obr. 3, tj. jednoduchý cukr který souvisí s fruktózou (a jejíž chemický potenciál je přibližně o 2500 cal nižší než u n- oktanu).

Výskyt lineárních uhlovodíků, které zahrnují přírodní ropné, řetězové n-alkany se projevuje v drobné nevyváženosti v četnosti, která upřednostňuje molekuly s lichým počtem atomů uhlíku v porovnání s molekulami, které obsahují sudé číslo. Podobně výskyty lineárních biologických molekul, jako například s řetězci podobných sacharidů, vykazují také drobnou nevyváženost molekul s lichým počtem atomů uhlíku, opět ve srovnání s molekulami se sudým číslem. Na základě této nevelké a poněkud tajemné podobnosti se tvrdí, že uhlovodíky se vyvíjejí z organické hmoty. To ovšem nedovoluje druhý zákon termodynamiky, který ruší jakékoliv takové tvrzení.

Soupis uhlovodíků vyrobených z abiotických látek ukazuje také lichou a sudou nerovnováhu ve výskytu lineárních molekul jako přírodní ropa a biologické látky. Např. produkty Fischer-Tropschova pochodu také vykazují lichou a sudou nevyváženost v obsazích.

Konkrétní příklad zákonitého vzniku uhlovodíkových molekul, které vykazují lichou a sudou nerovnováhu lineárních molekul představili Zemanian, Streett a Zollweg (18) před více než patnácti lety. Zemanian & al. názorně předvedli vznik těžkých a kapalných uhlovodíků při vysokých tlacích a teplotách ze směsi metanu a propanu a změřili relativní četnost uhlovodíkových molekul s lineárním řetězcem. Jejich pozorování nerovnováhy výskytu a mmírná převaha řetězcovitých molekul s lichým počtem atomů uhlíku jsou uvedeny na str. 63-64 (18):

"Tyto výsledky jsou také pozoruhodné, když uvážíme poměr sudého a lichého počtu uhlíku v ropě.

Jedním z argumentů pro biologický původ ropy bylo, že tyto kapaliny obecně ukazují malou a zřetelnou převahu uhlovodíků s lichým číslováním. Je také dobře známo, že živé organismy produkují především liše číslované uhlíkové [nebo sacharidové] řetězce. U abiologických pochodů se předpokládalo, že produkují, zhruba stejné množství liše a sudě číslovaných uhlovodíků. Výsledky této práce ukazují, že tato domněnku je chybná. Obě jak biologická, tak i nebiologická (abiologická) chemie preferují reakce dvou atomů uhlíků před reakcí s jediným atomem [což vede k upřednostňování reaktantů s lichými řetězci molekul]."

Poznámku si zaslouží to, že "lichá-sudá nerovnováha obsahu" jako "důkaz", [sic] biologického původu uhlovodíkových molekul, byla odmítnuta kvalifikovanými fyziky a statistickými mechaniky téměř okamžitě kdy byla zavedena. Lichá - sudá nerovnováha obsahu je jen důsledkem směrové vlastnosti kovalentní vazby spolu s geometrií lineárních molekul.

4. Jev optické otáčivosti v přírodní ropě: důkazy o nebiologickém (abiotickém), vysokotlakém vzniku

Pokud paprsek polarizovaného světla projde sloupcem ropy, jeho rovina polarizace je často otočena. Tento jev se nazývá optickou otáčivostí (aktivitou) a byl vydáván za "důkaz" o biologickém spojení. Podobně jako tvrzení opírající se o porfyriny, izoprenoidy a cholestan..., vydávané za „bioindikátory" byl biogenní původ optické otáčivosti popřen jeho zjištěním ve fluidech z uhlíkatých meteoritů. Navíc nedávný důkladný vědecký rozbor optické otáčivosti v abiotických kapalinách potvrdil, že se jedná o vysokotlaký jev a proto pozorování optické otáčivosti v přírodní ropě je samo o sobě silným potvrzujícím důkazem pro hlubinný vznik uhlovodíků (19).

Jev optické otáčivosti v biotických a abiotických v kapalinách vyžaduje současné splnění dvou podmínek: Je to jednak přítomnost chirálních molekul, které nemají inverzní střed a dále nerovný výskyt chirálních enantiomerů. Systém chirálních molekul se stejnou četností enantiomerů představuje racemickou směs; nerovná četnost se označuje jako skalemická. Systém pouze s jediným enantiomerem je homochirální. Optickou otáčivost vykazují pouze skalemické a homochirální směsi. Některé biologické pochody jako je například přirozená fermentace, vytvářejí chirální molekuly pouze jediného enantiomeru, tj. homochiralní soustavu. Nebiologické (abiologické) pochody mohou vytvářet buďto stejné nebo nestejné počty enantiomerů v závislosti na termodynamických podmínkách.

Možná kvůli historickému původu z kvašeného vína se po nějakou dobu předpokládalo, že jev optické otáčivosti v kapalinách má nějaký důvěrný vztah s biologickými pochody nebo látkami (20,21). Tento omyl přetrvával až do té doby, kdy byla optická otáčivost pozorována v látkách z meteoritů; o některých těchto látkách jsme si dříve také mysleli, že jsou jednoznačně biologického původu.

Z uhlíkatých meteoritů byly získány molekuly obecných aminokyselin alanin, kyselina asparagová, kyselina glutamová, glycin, leucin, prolin, serin, threonin, dále neobvyklé látky jako je kyselina α-aminoizobutyrická , isovaline a pseudoleucin (23, 24). Toto vše byla považováno dříve za výhradně biologického původu. Stáří uhlíkatých meteoritů je odhadováno na 3-4,5 miliardy let a jejich vznik jasně nebiologický (abiotický). Proto byly tyto aminokyseliny považovány za sloučeniny jak biologického, tak i nebiologického (abiologického) původu. Dále bylo pozorováno, že roztoky aminokyselin z uhlíkatých meteoritů vykazují optickou aktivitu. Tím bylo popřeno, že optická otáčivost v kapalinách (zejména uhlíkatých sloučenin) může mít těsné spojení s biogenními látkami. Nápadné je, že optická aktivita pozorovaná v aminokyselinách z uhlíkatých meteoritů nemá vlastnosti látek biologického původu založené na přítomnosti pouze jediného enantiomeru; místo toho jeví vlastnosti přírodní ropy, s nevyváženými, tzv. skalemickými obsahy chirálních molekul (25).

Optická otáčivost obvykle pozorovaná v přírodní ropě byla po řadu let uváděna jako "důkaz" spojení s biologickou drtí bez ohledu na značné rozdíly mezi optickou otáčivost v přírodní ropě a a v látkách skutečně biologického původu, jako je například víno, a bez ohledu na zákony termodynamiky.

Optická aktivita je pozorována v minerálních látkách, jako jsou například křemen, Islandský vápenec, přírodní olej a v biologických molekulách. Optickou aktivita v ropě je v zásadě stejná jako v nebiologických nerostech, například v přírodním křemeni, které jsou polykrystalinními nerosty se skalemickým výskytem pravo- a levotočivých domén. Chirální molekuly v ropě se vyznačují skalemickým výskytem a výrazně chybí homochiralní obsahy, které charakterizují biogenní opticky točivé látky. Přírodní ropa je charakterizována buď pozitivním (pravotočivým), nebo negativním (levotočivým) otáčením roviny polarizace. Naopak v biologickém materiálu negativní (levotočivá) rotace převažuje.

Nicméně vědecký hlavolam proč uhlovodíky jak uhlíkatých meteoritů a z pozemské surové nafty jeví optickou otáčivost, zůstává nevyřešený.

Chirální molekuly v přírodní ropě pocházejí ze tří různých zdrojů:

1)    ze znečištění biologickou drtí v přípovrchových vrstvách ze kterých se těží nafta,
2)    z biologické přeměny a degradace původní ropy mikroby, které spotřebovávají a metabolicky přeměňují ropu;
3)    a z chirálních uhlovodíkových molekul, které jsou vlastní ropě a vznikly spolu s ní. Jen ty se týkají vlastního původu ropy.

V nedávné době bylo prokázáno, že vznik skalemického rozdělení chirálních molekul přírodní ropy je přímým důsledkem chirální geometrie částic systému, které se přizpůsobují zákonům klasické termodynamiky. Původ skalemického rozdělení chirálních molekul v přírodní ropě se jeví jako nevyhnutelný důsledek jejich vysokotlakého vzniku (19). Optická aktivita v přírodní ropě místo toho aby podporovala biologický vznik, naopak výrazně svědčí o vysokotlakém vzniku ropy a tím potvrzuje i moderní Rusko - ukrajinskou teorii hlubinného, nebiologického vzniku ropy.

5. Poměr izotopů uhlíku a jejich nepoužitelnost jako ukazatele původu.

Poměry izotopů uhlíku jako metoda pro zjišťování původu materiálu, zejména uhlovodíků, jsou nesrozumitelné pro většinu osob, které nejsou dobře obeznámeny s fyzikou soustavy vodíku a uhlíku [H-C]. Kromě toho, tvrzení o uhlíkových isotopových poměrech nejčastěji používají metan, tj. jediný uhlovodík, který je stabilní a vyvíjí se (také) spontánně za teplot a tlaků v zemské kůře.

Jádro uhlíku má dva stabilní izotopy 12 C a 13 C. Převažuje značně stabilní izotop uhlíku 12C, který má šest protonů a šest neutronů; 13C disponuje dodatečným neutronem. (Další nestabilní izotop, 14C, který má navíc dva neutrony, vzniká při reakci jádra dusíku, 14N, s vysoce energetickými částicemi kosmického záření se při dokazování nepoužívá). Isotopový poměr uhlíku, označený δ13C, je poměrem obsahu uhlíkatých izotopů 13C /12C, vztažený na mořský uhličitan jménem Pee Dee Belemnite. Měřené hodnoty poměru δ 13C se vyjádří v procentech (ve srovnání s normou).

Během padesátých let stoupal počet měřených poměrů izotopů uhlíku v uhlovodíkových plynech, zvláště v metanu. Přitom se stále častěji tvrdilo, že poměry iztopů uhlíku jednoznačně určují původ uhlovodíků. Platnost těchto závěrů byla testována nezávisle Colombem, Gazzarinim a Gonfiantinim v Itálii a Galimovem v Rusku. Uvedení autoři se nezávisle shodli na tom, že uváděné poměry izotopů uhlíku, nemohou být spolehlivě použity pro určení původu uhlovodíků.

Colombo, Gazzarini a Gonfiantini přesvědčivě doložili jednoduchými pokusy, které vylučují jakékoliv pochyby, že poměr izotopů uhlíku v metanu se mění podle dráhy prošlé plynem; s rostoucí dráhou se stávají postupně lehčími. Vzorek zemního plynu prostupoval sloupcem rozdrcené horniny, která napodobovala přírodní prostředí (27). Jejich výsledky byly konečné: s větší vzdáleností, kterou vzorek metanu prošel přes horninu se jeho isotopový poměr uhlíku stával lehčí.

Vysvětlení skutečnosti zjištěné Colombem & al. je prosté: těžší izotop uhlíku reaguje snáze s horninou, kterou plyn prochází. Proto, s větší drahou skrze horniny a s přednostním ubýváním těžšího izotopu uhlíku se stává poměru isotopů uhlíku „lehčí". Tento výsledek není překvapivý, naopak je zcela v souladu se základními požadavky kvantové mechaniky a kinetické teorie.

Výsledky Colomba & al. ukázaly, že tvrzení o tom, že by mohl být „lehký" izotopový poměr uhlíku ukazovat na biologický původu je neudržitelné. Původně „těžký" izotopový poměr uhlíku metanu, který může pocházet z uhlíkatých látek meteoritických pozůstatků v plášti Země, se snadno „zlehčí" cestou do zemské kůry na hodnotu srovnatelnou s biologickými látkami.

Galimov prokázal, že poměr izotopů uhlíku v nehybných zásobnících metanu v zemské kůře, se může měnit na postupně těžší působením bakterií, které spotřebovávají metan. Město Moskva ukládá metan po celý rok v mokrých nádržích na okraji města. Během léta se množství metanu v nádržích z důvodu nižšího využití (především topení), zvyšuje. Při kalibraci objemu nádrže, vzdálenosti od vstřikovacího zařízení a doby pobytu metanu v nádrži Galimov zjistil, že čím déle metan zůstává v nádrži, tím těžší se stává jeho izotopový poměr uhlíku.

Vysvětlení výsledků zjištěných Galimovem je také jednoznačné: mikroby ve vodě z nádrží metabolizují metan. Do buňky mikrobů snadněji vstupuje a je více metabolizován lehčí izotop uhlíku. Čím déle metan zůstává v nádrži, tím jsou více spotřebovávány metabolismem mikrobů molekuly s lehčími izotopy. Proto s delším pobytem metanu čas v nádrži se stává poměr izotopů „těžší". Tento výsledek je zcela v souladu se základními požadavky kinetické teorie.

Izotopové poměry v systémech uhlovodíků jsou také silně ovlivňovány teplotou reakce. V uhlovodících získaných Fischer-Tropschovým postupem, kolísá δ13C v rozmezí od -65% při 127o C do -20% při 177o C  (29,30). Žádná látková veličina, která kolísá v rozmezí téměř 70% se změnami teploty v rozsahu přibližně jen 10%, nemůže být použita jako spolehlivý ukazatel jakékoliv vlastnosti dané látky.
Poměr isotopů uhlíku δ13C neurčuje spolehlivě původ metanu, - nebo jakékoliv jiné sloučeniny.

6. Závěr.

V odborných a jiných publikacích často zmiňované spojení mezi přírodní ropou a biologickými látkami bylo podrobeno vědeckému zkoumání a bylo určeno jako nepodložené. Výsledky takovéhoto zkoumání nejsou překvapením při použití hranic, které vymezuje termodynamika pro vznik uhlovodíků.

Pokud by se mohly vyvíjet kapalné uhlovodíky z biologické drti v termodynamických podmínkách zemské kůry, potom bychom mohli  všichni očekávat, že půjdeme v noci v naší chatě do postele  s bílými vlasy (nebo alespoň s něčím, co po nich zůstalo), zvětšeným pasem a všemi nežádoucími zchátralostmi věku a probudíme se ráno se zářícíma očima, s našimi vlasy, kterým se vrátila ztracená barva mládí, se štíhlým pasem, silným a pružným tělem a s naší obnovenou sexuální silou. Žel bohu, neúprosné zákony termodynamiky nedokáží vyhovět folklóru bajek. Přírodní ropa nemá žádnou spojitost s biologickou hmotou.

Avšak zjištění těchto skutečností nedává odpověď na hádanku, která uniká vědecké obci po více, než jedno století: Jak se vyvíjí přírodní ropa? A odkud pochází přírodní ropa?

Teoretické vyřešení těchto otázek muselo počkat na rozvoj nejmodernějších technik statistické kvantové mechaniky. Požadované zařízení pro pokusné předvedení je od nedávna dostupné. Následující článek v podstatě odpovídá na tyto otázky.

7. Literatura

1    M. H. Studier, R. Hayatsu and E. Anders, "Organic compounds in carbonaceous chon-
drites", Science, 1965,149,1455-1459.
2    B. Nagy, Carbonaceous Meteorites, Elsevier, Amsterdam, 1975.
3    G. P. Vdovykin, Carbonaceous Matter ofMeteorites (Organic Compounds, Diamonds,
Graphite), Nauka Press, Moscow, 1976.
4    B. Mason, "The carbonaceous chondrites", Space Science Review, 1963,1, 621-640.
5    C. A. Ponnamperuma, "The carbonaceous meteorites", in Carbonaceous Meteorites, ed.
B. Nagy, Elsevier, Amsterdam, 1975, 747.
6    J. D. Bernal, "Significance of carbonaceous meteorites in theories on the origin of life",
Nature, 1961,190,129-131.
7    E. Gelphi and J. Oro, "Organic compounds in meteorites - IV. Gas chromatographic -
mass spectrometric studies of isoprenoids and other isomeric alkanes in carbonaceous
chordrites", Geochim. Cosmochim. Acta, 1970,34, 981-994.
8    G. W. Hodgson and B. L. Baker, "Evidence for porphyrins in the Orgueil meteorite",
Nature, 1964,202,125-131.
9    V. A. Krayushkin, The Abiotic, Mantle Origin of Petroleum, Naukova Dumka, Kiev,
1984.
10    V. B. Porfir'yev, "Inorganic origin of petroleum", American Association of Petroleum
Geologists Bulletin, 1974, 58, 3-33.
11    P. N. Kropotkin, Y. I. Pikovskii, B. M. Valyaev, K. B. Serebrovskaya, A. P. Rudenko,
A. L. Lapidus, E. B. Chekaliuk and G. N. Dolenko, Journal of D. I. Mendeleev, All-
Union Chem. Soc., Moscow, 1986.
12    M. H. Studier, R. Hayatsu and E. Anders, "Origin of organic matter in the early solar
system: I. Hydrocarbons", Geochim. Cosmochim. Acta, 1968,32, 151-173.
13    G. P. Vdovykin, Meteorites, Nauka, Moscow, 1968.
14    G. W. Hodgson and B. L. Baker, "Porphyrin abiogenesis from pyrole and formaldehyde
under simulated geochemical conditions", Nature, 1967, 216,29-32.
15    F. K. North, Petroleum Geology, Allen & Unwin, Boston, 1985.
16    B. Tissot and D. H. Welte, Petroleum Formation and Occurrence, Springer, Berlin,
1981.
17    R. C. Selley, Elements of Petroleum Geology, W. H. Freeman, New York, 1995.
18    T. S. Zemanian, Chemical Kinetics and Equilibria of Hydrocarbon Mixtures at Ad¬
vanced Temperatures and Pressures, Cornell, Ithaca, 1985.
19    J. F. Kenney and U. K. Deiters, "The evolution of multicomponent systems at high pres¬
sures: IV. The genesis of optical activity in high-density, abiotic fluids", Phys. Chem.
Chem. Phys., 2000, 2, 3163-3174.
20    L. Pasteur, "Sur la dissymétrie moleculaire", C.R. Hebd. Séanc, 1848,26, 535.
21    L. Pasteur, "Sur la dissymétrie moleculaire", in Leçons de chimie professées en 1860 par
M. M. Pasteur, Cahours, Wurtz, Berthelot, Sante-claire Deville, Barral, et Dumas, Paris
1861, Hachette, Paris, 1886.
22    M. H. Engel and B. Nagy, "Distribution and enantiomeric composition of amino acids in
the Murchison meteorite", Nature, 1982,296, 837-840.
23    M. H. Engel, S. A. Macko and J. A. Silfer, "Carbon isotope composition of individual
amino acids in the Murchison meteorite", Nature, 1990, 348, 47-49.
24    M. H. Engel and S. A. Macko, "Isotopic evidence for extraterrestrial non-racemic amino
acids in the Murchison meteorite", Nature, 1997,389, 265-268.
25    S. Pizzarello and J. R. Cronin, "Non-racemic amino acids in the Murray and Murchison
meteorites", Geochim. Cosmochim. Acta, 2000, 64, 329-338.
26    B. Nagy, "Optical Activity in the Orgueil meteorite", Science, 1965,150, 1846.

K potvrzení nebiologického vzniku nafty viz rovněž : "Od abiogenní (neorganické) nafty ke grafitu v Českém kráteru"

Poznámka

Ve společnosti s možností svobodného uplatnění a přijetí přinejmenším věrohodného názoru, by desková tektonika na základě jenom jediného z uvedených 23 článků o pochybeních už dávno skončila v archivu neplatných teorií. Její udržování a neustálá další propagace jsou důkazem ovlivňování vědeckého výzkumu politickými prostředky. Z tohoto důvodu jsme zařadili na stránky i články k této problematice, viz článek Michiheiho Hoshiny, jeho dodatek a článek ropný zlom v kapitole o rozpínání Země.

Velké východojaponské zemětřesení otřáslo (také) deskovou tektonikou

Yoshihiro KUBOTA, Niigata University, Japan: „SYMPOZIUM K PŘÍLEŽITOSTI 20. VÝROČÍ ROZPRAV O STRUKTURNÍ GEOLOGII; 18. PROSINCE 2011 JAPONSKO. Strukturně geologická kolokvia byla zavedena v roce 1991. Od té doby jsme zorganizovali pravidelně dvakrát ročně schůze za účelem podpory původních výzkumů založených na důkladných terénních pracích… Japonci se obávají dalšího velkého zemětřesení... Výsledek sympozia byl překvapující. Všichni účastníci (více jak 50), nabyli silného neodbytného pocitu, že éra deskové tektoniky skončila a velká zemětřesení jsou jistě předvídatelná."

NCGT: New Concepts in Global Tectonics NEWSLETTER No. 61, December, 2011 ISSN: 1833-2560 Editor: Dong R. CHOI

Na obr. Dong Choi přednáší o velkém Japonském zemětřesení

Pozn. autora webu: Závěr z diskuse v Japonsku je jasný: nejen z hlediska předpovídání zemětřesení nelze brát deskovou tektoniku vážně a je tudíž z hlediska předpovídání zemětřesení naprosto nepoužitelná (i když odjakživa tvrdila, že "vysvětluje zemětřesení").