Použití nedokázaného předpokladu stálého (konstantního) poloměru Země je důvodem proč nebyl "změřen" současný přírůstek zemského poloměru při vyhodnocování dat z GPS, z VLBI (very long baseline interferometry - http://en.wikipedia.org/wiki/Very_Long_Baseline_Interferometry, nebo z laserového měření vzdálenosti satelitů (satellite laser ranging; SLR). Příkladem takového vyhodnocení je mapa na obr. 1 v kapitole o zapomenuté historii, kde šipky pohybu "desek" míří proti sobě přes oblasti s jasným geologicky doloženým rozpínáním. Další problém je to, že by například VLBI, které má odhadovanou přesnost 0,5 cm a tím by postačovalo na potvrzení předpokládaného nárůstu poloměru podle Perinova oblouku ca 13 mm (podle GPS obr. 2 ca 1,6 mmm/rok), by vyžadovalo větší mezinárodní spolupráci, tj. pokrytí Země větším počtem antén.
menu
Rozpínání Země podle současných dat
Poloha různých stanic na Zemi může být změřena s vysokou přesností pomocí celosvětového určování polohy metodou GPS (global positioning system) a tento systém tak dnes může účinně zaznamenávat pohyb kontinentů. Před několika léty si stěžovali zastánci teorie rozpínání Země na to, že měření ze stanic byla vyhodnocována pouze z hlediska rovnoběžkových a poledníkových pohybů s předpokladem stálého zemského poloměru, což neumožňovalo zastáncům rozpínání Země testovat jejich hypotézu. (Důvodem předpokladu hypotézy rozpínající se Země je to, že kontinenty do sebe zapadají lépe na Zeměkouli menšího poloměru.)
Obr. 1 Zobrazená data z Aucklandu (rok 2004), dokumentují pohyb 39.07 mm/rok směrem na S, 3.35 mm /rok směrem na V a 2.04 mm/rok výrazný pohyb směrem nahoru. Auckland vykazuje roční (sezónní) neobvyklý výkyv nahoru a dolů, pravděpodobně vlivem obklopení Nového Zélandu ohromnou masou vody v kombinaci se sezónními změnami teploty.
Podle obrázku je zřejmé, že prováděná měření GPS v dnešní době zahrnují údaje o výšce a jsou dostatečně přesná na to, aby ukázala zda se Země rozpíná nebo ne. Z časových řad měření GPS provedených NASA vyhodnotil Ray Tomes (2004) 1012 stanic, kde byla k dispozici výšková data.
Obr. 2 Některé stanice celosvětové sítě se pohybují svisle rychleji než jiné, bezpochyby vlivem místní "deskové tektoniky". Pokud by stanice ukazovaly statistické rozdělení kolem nulového skutečného průměru, pak by vzorek 1012 stanic měl mít průměr 0 se standardní odchylkou 1/odmocnina (1011) směrodatných odchylek souboru. Ve skutečnosti předchozí údaje jsou 17 krát více vzdáleny od průměru, což lze považovat za mimořádně významný výsledek. Podle http://ray.tomes.biz/expand.html
Rychlost určeného rozpínání závisí na tom jaké použijeme měřítko. Průměrný svislý pohyb je 1,77 mm/rok, ale menší počet rychle se pohybujících stanic může zmenšovat přesnost výsledku. Pokud odstraníme 1% stanic s extrémními změnami dostaneme se na 1,63 mm/rok. Pokud odstraníme 1% až 10% stanic, obdržíme výsledky mezi 1,65 mm/rok a 1,69 mm/rok s průměrem 1,65 mm/rok. Medián udává pohyb 1,33 mm/rok, což znamená, že rozdělení je silně asymetrické. Svislý pohyb 1,6 mm/rok vypadá jako reprezentativní. Nezdá se, že by zde byl jiný důvod než abychom předpokládali, že to neznamená nic jiného než rozpínání (expanzi) Země.
Obr. 3 Novější data za delší období než ukazuje obr. 1 pro Auckland, již naznačují jinou tendenci a trvalý výzdvih zde není. Zároveň je vidět skokovitý pokles území v roce 2006, pokud se nejedná o nějakou technickou změnu.
Obr. 4 Četnost stanic, které zaznamenávají spojitě vlastní souřadnice podle měření GPS rovněž od roku 2004 stoupla na více než dvojnásobek. Data vykazují výrazné bimodální rozdělení přičemž 51,52% stanic vykazuje výstup a 48,48% pokles. Průměrná rychlost výstupu u všech těchto stanic je vyšší, tj. 3,38 mm za rok. Data potvrzují opět celkový trend rozpínání Země.
Dodatek:
Výpočty autorského kolektivu Wen-Bin Shen, Rong Sun, Wei Chen, Zhenguo Zhang, Jin Li, Jiancheng Han, Hao Ding(2011), potvrzují rychlost rozpínání Země v posledních desetiletích ca 0,2 mm za rok.
názory k článku
Poznámka
Ve společnosti s možností svobodného uplatnění a přijetí přinejmenším věrohodného názoru, by desková tektonika na základě jenom jediného z uvedených 23 článků o pochybeních už dávno skončila v archivu neplatných teorií. Její udržování a neustálá další propagace jsou důkazem ovlivňování vědeckého výzkumu politickými prostředky. Z tohoto důvodu jsme zařadili na stránky i články k této problematice, viz článek Michiheiho Hoshiny, jeho dodatek a článek ropný zlom v kapitole o rozpínání Země.
Velké východojaponské zemětřesení otřáslo (také) deskovou tektonikou
Yoshihiro KUBOTA, Niigata University, Japan: „SYMPOZIUM K PŘÍLEŽITOSTI 20. VÝROČÍ ROZPRAV O STRUKTURNÍ GEOLOGII; 18. PROSINCE 2011 JAPONSKO. Strukturně geologická kolokvia byla zavedena v roce 1991. Od té doby jsme zorganizovali pravidelně dvakrát ročně schůze za účelem podpory původních výzkumů založených na důkladných terénních pracích… Japonci se obávají dalšího velkého zemětřesení... Výsledek sympozia byl překvapující. Všichni účastníci (více jak 50), nabyli silného neodbytného pocitu, že éra deskové tektoniky skončila a velká zemětřesení jsou jistě předvídatelná."
NCGT: New Concepts in Global Tectonics NEWSLETTER No. 61, December, 2011 ISSN: 1833-2560 Editor: Dong R. CHOI
Na obr. Dong Choi přednáší o velkém Japonském zemětřesení
Pozn. autora webu: Závěr z diskuse v Japonsku je jasný: nejen z hlediska předpovídání zemětřesení nelze brát deskovou tektoniku vážně a je tudíž z hlediska předpovídání zemětřesení naprosto nepoužitelná (i když odjakživa tvrdila, že "vysvětluje zemětřesení").