Co se týče nějakého vědeckého konsensu, říká o tom nedávno zesnulý Michael Crichton:
"Já na něj pohlížím jako na velice zhoubný jev, jehož vznik se měl potlačit hned v zárodku. Historicky vzato byla vždycky odvolávka na souhlas většiny (konsensus) hlavní únikovou cestou pro všelijaké šejdíře, kteří se tak vyhýbali diskusi o problému a kteří tvrdili, že záležitost je vlastně již vyřešena. Kdykoli uslyšíte, že vědci dospěli k nějakému souhlasu (konsensu), držte si pevně svou peněženku, protože vás právě někdo chce napálit. Udělejme si v tomto bodě jasno: vědecká práce nemá s konsensem nic společného. Konsensus je záležitostí politiky. Věda naproti tomu vyžaduje, aby alespoň jeden vědec měl pravdu. To znamená, že má výsledky, které se dají v reálném světě ověřit. Souhlas většiny (konsensus), ve vědě je irelevantní, důležité jsou pouze reprodukovatelné výsledky. Největší vědci v dějinách byli velcí právě tím, že porušili konsensus. Na souhlas většiny (konsensus), se vědci odvolávají v těch situacích, kdy věda nemá dostatečně pevné základy. Nikdo neřekne, že se vědci shodli, že E = mc2. Nikdo netvrdí, že je Slunce od nás vzdáleno 150 miliónů kilometrů protože s tím souhlasí (odhlasovala to pozn. red.), většina. Nikoho by nikdy nenapadlo takto hovořit. Vědecký konsensus neexistuje. Jestliže se jedná o souhlas většiny (konsensus), pak to není věda. Jestliže se jedná o vědu, pak to nemůže být souhlas většiny. Tečka"