Zeilův rozpor neporušených, málo mocných usazenin v oceánských příkopech odhaluje nepřítomnost podsouvání (subdukce) litosférických desek

Činné oceánické okraje se vyznačují oceánickými příkopy, sopkami a zemětřesnými Wadati – Beniofovými zónami. Při jejich vývoji vznikly ostrovní oblouky (např. Japonsko – Kurily) a okrajová moře. Jsou v deskově tektonickém pojetí považovány za výsledek srážky mezi pevninskou a oceánickou kamennou slupkou. A. Wegener jako první rozpoznal, že byly odtrženy od kontinentu.

H. J. ZILLMER píše s odkazem na ZEILA, 1986, částečně upraveno:“Kdyby mělo předpokládané podsouvání trvat desítky milionů let, musely by být hlubokomořské příkopy vyplněny mocnými sedimenty. Protože je v pacifických hlubokomořských příkopech jen 400 metrů sedimentů (obr. 1 a 2), zdá se, že jsou spíše geologicky velice mladé. Jelikož mladé usazeniny leží podle seismických měření v pánvi naplocho (obr. 1) a není na nich patrná žádné tektonické přetvoření, svědčí ovšem nikoli o dlouho trvajícím podsouvání, ale spíše o obdobích poklidného ukládání“.

BENIOFF předpokládal, že počáteční sklon podsouvaných desek byl ca 34o. Za takových podmínek a za předpokládané rychlosti podsouvání (2 -16 cm za rok) by sedimenty musely být zvrásněny. Sklon stěn hlubokomořských příkopů je ale až 60o a mladé třetihorní usazeniny (například v peruánsko-chilském příkopu nejsou ani ty) v nich jsou vodorovné. Tyto příklady naznačují, že myšlenka podsouvání byla vzata do literatury bez nesmlouvavého přezkoumání a je neudržitelná nejen jako deskově, ale i obecně tektonický jev.

Mělká zemětřesení pod ostrovními oblouky jsou patrně spojena s jejich tíhovým sklouzáváním směrem k oceánickému příkopu a ne s pohybem oceánické desky opačným směrem jak se domnívají deskoví tektonici. (Poz.aut. webu, mohou být rovněž spojena s podélným pohybem kolmo na studované profily zde). Hluboká zemětřesení jsou pak způsobena výstupem fluid od zemského jádra. Odtrhávání oceánické kamenné desky od pevninské (rozpínání v oblasti příkopů) pochopitelně nevyrovnává rozšiřování na oceánických hřebenech, ale dokládá celkovou tendenci zvětšení plochy Pacifiku.

 

 


kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 1 Na profilu japonským příkopem jako příkladu "typické zóny podsouvání" vidíme nezvrásněné svrchnokřídové až třetihorní usazeniny. Podle Suyehiro & Nishizawa, 1994. obr. 3 http://www-odp.tamu.edu/publications/186_IR/chap_01/chap_01.htm Oblast na obrázku vpravo označená jako accretion představuje patrně zlomově porušenou a vysunutou část křídové výplně (strukturní vějíř) a nepředstavuje nejen rozměrově vymyšlený tzv. accretional wedge z obr. 3.

 

 

 


kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 2 Podobně chilský příkop neobsahuje žádné usazeniny a zlomy které jej formují jsou ukloněné (upadají) dovnitř příkopu podobně jako v oblastech roztažení (tvorby riftů), v zemské kůře. V chilském příkopu mělo zmizet několik tisíc kilometrů oceánické litosféry (celé chybějící východní symetrické křídlo rozpínání od pacifického hřbetu).

 

 

 

 

kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 3 Na tomto obrázku vidíme příklad toho, jakého falšování skutečnosti se dopouštějí kazatelé deskové tektoniky. Příkop z okraje kontinentu je na schematu zaplněn zvrásněnými usazeninami, tak aby vyhovoval lži o dlouhodobém! podsouvání oceánické kůry. Vymyšlený útvar je nazýván accretionary prism (přírůstkový hranol). Podobných obrázků najdeme velké množství při zadání klíčových slov subduction zone do vyhledavače Google.



Splňuje obrázek 3 také následující (Lowman 1992),  kategorie pedagogických slabin deskové tektoniky? t.j.: 1) podvodné zjednodušení, 2) vzbuzovaná přehnaná sebedůvěra, 3) omezený rozsah, 4) možná základní nepravdivost. (lživost pozn. red. webu)

názory k článku

Poznámka

Ve společnosti s možností svobodného uplatnění a přijetí přinejmenším věrohodného názoru, by desková tektonika na základě jenom jediného z uvedených 23 článků o pochybeních už dávno skončila v archivu neplatných teorií. Její udržování a neustálá další propagace jsou důkazem ovlivňování vědeckého výzkumu politickými prostředky. Z tohoto důvodu jsme zařadili na stránky i články k této problematice, viz článek Michiheiho Hoshiny, jeho dodatek a článek ropný zlom v kapitole o rozpínání Země.


 

 


Velké východojaponské zemětřesení otřáslo (také) deskovou tektonikou

Yoshihiro KUBOTA, Niigata University, Japan: „SYMPOZIUM K PŘÍLEŽITOSTI 20. VÝROČÍ ROZPRAV O STRUKTURNÍ GEOLOGII; 18. PROSINCE 2011 JAPONSKO. Strukturně geologická kolokvia byla zavedena v roce 1991. Od té doby jsme zorganizovali pravidelně dvakrát ročně schůze za účelem podpory původních výzkumů založených na důkladných terénních pracích… Japonci se obávají dalšího velkého zemětřesení... Výsledek sympozia byl překvapující. Všichni účastníci (více jak 50), nabyli silného neodbytného pocitu, že éra deskové tektoniky skončila a velká zemětřesení jsou jistě předvídatelná."


NCGT: New Concepts in Global Tectonics NEWSLETTER No. 61, December, 2011 ISSN: 1833-2560 Editor: Dong R. CHOI


kliknutím zvětšit
Popisek

 

 


Na obr. Dong Choi přednáší o velkém Japonském zemětřesení


 

 


Pozn. autora webu: Závěr z diskuse v Japonsku je jasný: nejen z hlediska předpovídání zemětřesení nelze brát deskovou tektoniku vážně a je tudíž z hlediska předpovídání zemětřesení naprosto nepoužitelná (i když odjakživa tvrdila, že "vysvětluje zemětřesení").


vytvořeno pomocí Gaia CMS firmy Artemis webdesign © 2008