Obr. 1 Mapa mořského dna podle B. HEEZENA & M. THARPOVÉ z r. 1977 ukazuje tvar mořského dna se Středo-oceánskými hřbety rozčleněnými hustou sítí příčných zlomů. Tato mapa vnesla do geologie základní omyl (standardně používanou ikonu) tím, že je ve válcové projekci a tím pádem Antarktida, která má pro posouzení vztahu příčných zlomů ke středooceánským hřbetům základní význam (viz odstavec "rozpínání stlačovaného" a obr. 4), je rozvinuta (roztažena) v mapě s naprosto nepřípustným zkreslením (doporučujeme čtenáři prohlídku mořského dna na Google Earth). Takovýmito, dnes neomluvitelnými "prohřešky" je desková tektonika mimořádně zatížena (viz odstavec "pohyb ochuzený o třetí rozměr").
menu
Rajlichův rozpor nestejného stáří oceánských hřbetů a přetvárných zlomů
Společný výskyt Středo-oceánských hřbetů s výstupy čediče a tepla a sítě příčných či kosých zlomů, které je protínají, vyřešila desková tvrzením, že se jedná o současný jev tzn. že příčné zlomy vznikají současně se Středo-oceánským hřbetem. Důvodem mají být nestejné objemy vystupujícího čediče podél linie Středo-oceánského hřbetu, které mají s rozdílnou silou odtlačovat a tím i rozdělovat dílce nově tvořeného mořského dna. Kvůli podepření tohoto tvrzení byl deskovými tektoniky vymyšlen tzv. přetvárný zlom (trasform fault), který se má lišit od známého geologického zlomu tím, že obě strany zlomu se pohybují stejným směrem, ale s různou rychlostí. Tím vzniká dojem vzájemného posunu mezi sousedními bloky (viz obr. 2).
To, že přetvárné - transformní (zlomy) - pásma (MORGAN, 1968), neprobíhají, jako příčné trhliny vždy navzájem rovnoběžně či dokonce kolmo k oceánskému hřbetu, znamená, že nemůže probíhat předpokládaný celkově rovnoměrný pohyb (rozšiřování - spreading), oceánského dna. Rovněž představa do daleka se rozprostírajících pásem současných s rozšiřováním mořského dna směrem od Středo-oceánského hřbetu je mylná. Tuhému oceánskému dnu, které se má pohybovat podle deskově tektonického předpokladu vodorovně, by byl v případě nerovnoběžných stran kladen ve směru pohybu takový odpor, který by za předpokladu posouvání vedl buďto ke zlomu nebo k roztrhání desky. Je to jako kdybychom chtěli jezdit stejným vlakem po kolejích s proměnlivým rozchodem (obr. 3a,b). Ani Středo-oceánské hřbety a zóny podsouvání neleží vzájemně rovnoběžně. Takové okolnosti rovněž vytvářejí nezbytná pnutí a zlomy oceánské kůry. Jak zdůrazňuje H. J. ZILLMER, skutečnost, že oceánská kůra není rozbita na malé kousky, je potvrzena zjištěním profesora Johna F. DEWEYHO (1987): „Seismické reflexní profily ukazují, že sedimenty představují i ve starších úložištích (mimo oceánské hřbety), zcela ploché a neporušené vrstvy."
Obr. 2: Představa o vzniku přetvárných „transformních“ zlomů v deskové tektonice. Láva pronikající do oblasti Středo-oceánského hřebetu má odtlačovat jednotlivé dílce mořského dna. Snadno pochopíme, že pochod by mohl (omezeně) probíhat na větší vzdálenost pouze v případě, že nedochází ke tření vůči podloží a dále například zužování prostoru vymezeného sousedními zlomy.
Desková tektonika také nevysvětlila, proč je oceánské dno posunuto příčnými trhlinami poruchami pouze v úzké oblasti Středo-oceánského hřbetu a je zde zčásti rozbito na malé části a má tvar do výšky se tyčících hor? Proč je napravo i nalevo od těchto hřbetů ploché a po stranách Středo-oceánského (zvláště atlantického) hřbetu ve velkých hloubkách se nacházejí roviny téměř bez jakékoli známky rozkladných poruch, k nimž by přece při těchto porodních bolestech muselo docházet a jež byly časem odsouvány do stran ? Rovněž kolem jednoho středu rozpínání by měly být přetvárná pásma zhruba stejně dlouhá.
Když rozdělíme Středo-oceánské hřbety do směrových tříd, obdržíme dosti rovnoměrné zastoupení ve všech směrech. Podle navrhovaného tahu rozpínání by tomu také měly odpovídat směry kam míří přetvárné zlomy. Ty se ale takto nechovají a ve skutečnosti spadají do omezeného počtu zhruba celosvětově pěti hlavních výrazných směrů. To lze vysvětlit jedině tak, že hřbety a přetvárné zlomy spolu ani časově, ani pohybově nesouhlasí, (obr. 3a,b).
Přetvárné trhliny mořského dna pokračují do jiných staveb (obr. 3a,b). Zjevně mohou pocházet z přebudování různých tvarů – hřbetů a zlomů na mořském dně a na pevninách, nebo jsou s podobnými útvary v blízkosti rovnoběžné. Ukazuje to na stejné stáří (napěťové pole). Vypadá to tak že se jedná o samostatný tektonický jev, který nesouvisí geometricky s pohybem při rozšiřování mořského dna (obr. 2). Rovnoběžné celosvětové svazky poruch a jejich protínání ukazuje na jednotné tektonické události Podle našeho názoru je velmi pravděpodobné, že tzv. přetvárné zlomy jsou starším tektonickým jevem – zlomy vzniklými z událostí celosvětově homogenního napěťového pole, které se projevilo hlavně v oceánické kůře. Zlomy byly později přetištěny mladšími –eocenními hřbety a byly v oblasti Středo-oceánských hřbetů zvýrazněny.
Obr. 3: a,b „Transformní“ zlomy jihovýchodně od jižního cípu Afriky jsou součástí celoplanetárního lineamentu, který můžeme vysledovat až k Sajanům. Směrově pozoruhodně jednotné pásmo oživují „transformní“ zlomy jak na Středo-oceánském hřbetu jv. od Afriky, tak i „transformní“ zlomy v arabském moři. Zatím co Středo-oceánský hřbet oblast obtáčí jako luk, hlavní a nejvýraznější "přetvárný" zlom probíhající přes Madagaskar je v podstatě souvislý a představuje tětivu tohoto luku.
Na obrázku 3 b vidíme soustavu ssv. – jjz. orientovaných staveb jednak na mořském dně a jednak na okrajích sousední pevniny, které byly převzaty transformními zlomy stejného směru jak v arabském moři, tak i v jihozápadním Indickém oceánu. Přizpůsobování či napojování a zakřivování transformních zlomů z oblasti hřbetu do směru SSV – JJZ je také dokladem tohoto ústrojí. Obrázek 3b zároveň dokládá konfliktnost představy pohybu oceánického dna odtlačováním dílců podél „transformních“ zlomů v oblasti trojného bodu (viz odstavec "příliš mnoho veřejí pro jedny dveře"). Při neměnném postavení střediska rozšiřování oceánského dna by jedna soustava zlomů zákonitě porušovala druhou což odporuje definici přetvárného zlomu (obr.1).
Obr. 4 Na úseku mořského dna jižně od Afriky zřetelně vidíme pohyb (bílé šipky) okolí tzv. přetvárných (transformních) zlomů, který odpovídá tzv. Riedelovým střihům a odsazování (úskokům) středové linie (zde zvýrazněné Středo-oceánským hřbetem), ve vzájemném levostranném posunu (viz obr. 22 a 23 v kapitole 17 - pohyb ochuzený o třetí rozměr). Riedelově smykové zóně odpovídá jednak poloha hustě nahloučených tzv. transformních zlomů, smyslu pohybu pak jejich esovité zakřivení v postupném přetvoření (deformaci). Severozápadní - jihovýchodní úseky Středo-oceánských hřbetů v této stavbě představují zlomy odtažení - roztažení ve stejném - levostranném vzájemném pohybu sousedního mořského dna. To, že ve východní části zobrazené oblasti Středo-oceánský hřbet kopíruje - je souběžný se stavbou přetvárných zlomů dokazuje, že se jedná o mladší tektonický jev (roztažení) naložené na vytvořenou stavbu Riedelovy smykové zóny v již tuhém tělese! V levé spodní části jsou starší zlomy severozápad - jihovýchodního směru ohnuty ve směru pohybu.
Celková stavba oblasti v žádném případě neodpovídá předpokladu podle obr. 2. Pohyb Afriky je vůči Antarktidě směrem k západu a ne směrem na sever či na východ jak by odpovídalo deskově tektonickým předpokladům podle domnělého rozšiřování od Středooceánského hřbetu, který zde lemuje Africkou desku (viz rovněž odstavec 2. Rozpínání "stlačovaného"). V oblasti je rovněž mnoho zakřivených "transformních zlomů", tzn. zlomů které tuto definici nesplňují. V deskové tektonice rovněž nejsou uvažovány značné tektonické pohyby (zde nejméně 300 km), mladší a porušující již hotové oceánské dno (všechen pohyb má vycházet od Středo-oceánského hřbetu nebo ze stahování oceánské desky do subdukční zóny).
Obr. 5 Princip Riedelových smyků je všeobecně platné pravidlo vytvoření trhlin při smyku v pevném materiálu. Na obrázku je zobrazen pohyb ve ztuhlém asfaltu s vytvářením trhlin (Riedelových střihů). Smyková zóna zobrazuje stejnou pohybovou situaci (levostranný pohyb), jako mořské dno na obr. 4. Model vznikl při jednorázové tektonické události. Při porovnání obrázku s obr. 4 vidíme, že složitější stavba mořského dna souhlasí s jednorázovým modelem jen zčásti. Z toho usuzujeme, že vznikla v několika časově oddělených tektonických událostech viz tektonické fáze.
Obecná úvaha
Nejenom obr. 4 a jeho pohybové vyhodnocení, ale i všechny uvedené články (1. - 23.), dokládají neudržitelnost tzv. teorie Nové globální (deskové) tektoniky. Její udržování a zamlčování skutečností o její neplatnosti na základě novějších dat se jeví jako nepochopitelné v "demokratické" společnosti a natož ve vědě, která by měla (apoliticky) hledat a nalézat pravdu o okolním světě. Jak vidno filozofické předpoklady Kuhna, von Poppera a dalších jsou jen slova na papíře, kterými se dnešní vědec "hlavního proudu" (mainstreamu), v žádném případě neřídí, či řídit nemůže. Udržování deskové tektoniky v dnešním stádiu poznání se tak začíná rovnat lhaní a pro tento pavědecký směr by se spíše hodilo označení Nová Goebbelsovská tektonika.
názory k článku
Poznámka
Ve společnosti s možností svobodného uplatnění a přijetí přinejmenším věrohodného názoru, by desková tektonika na základě jenom jediného z uvedených 23 článků o pochybeních už dávno skončila v archivu neplatných teorií. Její udržování a neustálá další propagace jsou důkazem ovlivňování vědeckého výzkumu politickými prostředky. Z tohoto důvodu jsme zařadili na stránky i články k této problematice, viz článek Michiheiho Hoshiny, jeho dodatek a článek ropný zlom v kapitole o rozpínání Země.
Velké východojaponské zemětřesení otřáslo (také) deskovou tektonikou
Yoshihiro KUBOTA, Niigata University, Japan: „SYMPOZIUM K PŘÍLEŽITOSTI 20. VÝROČÍ ROZPRAV O STRUKTURNÍ GEOLOGII; 18. PROSINCE 2011 JAPONSKO. Strukturně geologická kolokvia byla zavedena v roce 1991. Od té doby jsme zorganizovali pravidelně dvakrát ročně schůze za účelem podpory původních výzkumů založených na důkladných terénních pracích… Japonci se obávají dalšího velkého zemětřesení... Výsledek sympozia byl překvapující. Všichni účastníci (více jak 50), nabyli silného neodbytného pocitu, že éra deskové tektoniky skončila a velká zemětřesení jsou jistě předvídatelná."
NCGT: New Concepts in Global Tectonics NEWSLETTER No. 61, December, 2011 ISSN: 1833-2560 Editor: Dong R. CHOI
Na obr. Dong Choi přednáší o velkém Japonském zemětřesení
Pozn. autora webu: Závěr z diskuse v Japonsku je jasný: nejen z hlediska předpovídání zemětřesení nelze brát deskovou tektoniku vážně a je tudíž z hlediska předpovídání zemětřesení naprosto nepoužitelná (i když odjakživa tvrdila, že "vysvětluje zemětřesení").