Patwardhanův a Ahluwaliův rozpor zkamenělin překračujících hlavní himalajské pásmo (neplatnost smyšlené předlohy pro srážku desek)

Indie nenarazila do Asie a byla vždy součástí kontinentu. Hojný výskyt zkamenělin v severních oblastech (tethydních Himalajích) v porovnání s jižními (Dolní Himalaje), byl považován za jeden z argumentů pro tvrzení, že došlo ke srážce Indie s Asií. Mezitím byly předtřetihorní zkameněliny nalezeny také v Malých Himalajích a tím zrušen předpoklad o někdejším horském hřbetu mezi nimi (PATWARDHAN, A.M. a AHLUWALIA, A.D. 1971: Discovery of pre-tertiary fossils indigenous to the Lower Himalayan Bassin: Nature, 230, 451-452). Oblast střetu (přece tady někde musí být, ne?), byla přesunuta do pásma ultrabazitů na jižním okraji severních náhorních rovin. V této oblasti mělo být pohlcována po dobu ca 70 milionů let nejméně  5 000, slovy pět tisíc kilometrů dlouhá deska nejméně 70 km mocné oceánické litosféry.

 



kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 1 Předpokládaný deskově tektonický pohyb Indie (po celou dobu věrně následovaný Srí Lankou) k severu  by měl být vyrovnáván pohlcováním oceánické litosféry v oblasti 1 – 60 km mocného švu (tloušťka podle průmětu na mapě) na severním okraji Himalájí.

http://en.wikipedia.org/wiki/Geology_of_the_Himalaya.

 

 


kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 2 Zde opět reprodukujeme obr. 3 z kapitoly 18 "Neporušenost pěchovaného". Obrázek sice zkresluje (falšuje) skutečnost, ale nicméně Nová globální (desková) tektonika by pro vnitřní soudržnost měla prokázat na s. okraji Himálají jevy, které jsou v obrázku uvedeny. Nic z pochodů uvedených v obrázku (v rozsahu červeného obdélníku na spodu obrázku), na severním okraji Himalájí samozřejmě nenalezneme. Ke stejnému závěru dospěl například Petr Gejdoš, viz diskuze


Pak nás nepřekvapí ,  že v oblasti domnělé srážky (kolize) samozřejmě chybí stopy mocného mladého vulkanismu typického pro tzv. tichomořské oblasti podsouvání (i když jak zdůrazňujeme k žádnému podsouvání v těchto oblastech nedochází; viz kapitola 18), dále chybí pánve zadního ostrovního oblouku a příkop v délce celého pohoří se zvrásněným souborem mocných třetihorních usazenin. V případě kdybychom chtěli vše větráním a rozmýváním odnést (nikdo neví jak by to ve zbývajícím krátkém čase čtvrtohor bylo možné, když se Himálaje vztýčily poměrně nedávno tj. ve čtvrtohorách?), tak chybí produkty vysokotlaké přeměny (metamorfózy), která má v místech podsouvání působit a které by takto v případě platnosti představ o stavbě oblastí podsouvání měly být odkryty.


 

Tvrzení o srážce ("kolizi"), Indické desky s Asií (což mělo mít podle tvrzení deskových tektoniků za následek vyzdvižení Himálají, tzn. velký svislý pohyb, čímž se desková tektonika vrátila do doby "opovrhovaných" geosynklinál), zneužívají zastánci deskové tektoniky pro vysvětlování výskytu vysokotlakých nerostů na zemském povrchu (ohromným výzdvihem, třeba až 160 km a rychlým odnosem hornin). Setkáme se s tvrzením jak tu či onde v místě výskytu hornin s vysokotlakou a výšeteplotní přeměnou byly kdysi (dnes zarovnané) Himálaje.  Protože v této kapitole používáme obrázek, kde je zobrazen předpokládaný (a nedoložený) pohyb Indické desky, který měla vykonat za posledních 71 - 200 milionů let, všimneme si podrobně situace v Indickém oceánu, na kterou už narážel Bělousov v 70. létech (viz kapitolu 1" Bělousovův rozpor mnoha sousedících hřbetů").

 

Podle deskově tektonických principů by měly směr pohybu litosférické desky určovat přetvárné, tzv. transformní zlomy (viz kapitoly 13 a 15). Podle zakresleného vektoru pohybu na obr. 1, tudíž pohybu od jihu k severu by tak měly transformní zlomy v Indickém oceánu mít směr S - J. Jak se můžeme přesvědčit na mapách Google Earth, s. - j. zlomy na mnoha místech Indického oceánu skutečně najdeme, místy dosti hustě. Co však chybí je Středo-oceánský hřbet, který by měl mít v. - z. směr od kterého by se vyvíjely.  Přetvárné zlomy viz obr. 4 v kapitole "rozpínání stlačovaného". Vzhledem k tomu, že se v deskové tektonice předpokládá, že Indie se měla pohybovat (raketově) od Antarktidy, tak by původní hřbet měl být někde poblíž. Protože Antarktida se nemůže nikam pohybovat (plout viz kapitolu 1 a kapitolu 2 ), nemohlo by se od tohoto oceánického hřbetu dno symetricky rozpínat na obě strany (chybí jižní část). Nejsou zde ani pozůstatky hřbetu (viz Petr Gejdoš), který by měl být  (podobně jako sv. část tichomořského hřbetu podle deskově tektonických tvrzení )  z části zasunut pod Antarktidu.

 

 


 

 


kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 3 Rozmístění s. - j. zlomů, které směrově souhlasí s deskově tektonickým tvrzením o dráze Indie (tudíž podle deskově tektonických pravidel nevyhnutelně transformních), v Indickém oceánu. Zlomy nalezneme v celé ploše ocáníckého dna. Jsou jasně porušovány mladší stavbou sv. - jz. zlomů

 

 


kliknutím zvětšit
Popisek

V. část Indického oceánu podle http://www.sciforums.com/showthread.php?t=112334

 

 


kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 4 Stáří mladších sv. - jz. zlomů spojených se Středo-oceánským hřbetem, o jehož fungování vzhledem k otevírání Rudého moře nemáme pochyb, odpovídá paleocénu (65,5 milionů let) až současnosti. Pohyb podle směru transformních zlomů by měl být k SV a JZ. Obrázek podle http://www.uwgb.edu/dutchs/GeolColBk/IndianSFS-PB.HTM

 

 

 

Desková tektonika zde opětně selhává a to kromě jiného zvláště tím, že nebere ohled (zamlčuje), spolehlivě doložené časově oddělené tektonické fáze.

 

 


kliknutím zvětšit
Popisek

Obr. 5 Je to nemilé. Pro pohyb Indie od jihu k severu nemáme Středo - oceánský hřbet. Tím pádem s. - j. zlomy nejsou přetvárné (transformní, oceánické dno se v jejich směru nepohybovalo), viz kapitolu 13 "Nestejné stáří současného" a nepohybovala se podle nich tím pádem i Indie.  Kdyby pohyboval deskami v Indickém oceánu stávající paleocenní hřbet odvíjející se od Rudého moře (na obrázku červeně), tak by Indie skončila (podle směru přetvárných, transformních zlomů) v jiných místech než má. Vzhledem k založení hřbetu dříve než měla údajně Indie výrazněji "popojet" k severu, by jí bránil v pohybu a Indie by nevyhnutelně skončila na druhé straně Indického oeánu! Pohyb k S se vyhnul Madagaskaru?

 

 

Ještě výňatky z článku D. Pratta v kapitole "Sociologické a politické důvody přijetí deskové tektoniky":

 

" Indie se údajně oddělila od Antarktidy někdy během druhohor a pak plula směrem k SV na vzdálenost až 9000 km, po dobu až 200 milionů let, aby se nakonec srazila s Asií ve středních třetihorách. Vytlačila vzhůru Himaláje a Tibetskou plošinu. To, že se v Asii nacházel zářez přibližně správného tvaru a velikosti, přesně na správném místě, pro "ukotvení" Indie je nanejvýš pozoruhodná náhoda (Mantura, 1972). Jsou zde ovšem nesčetné geologické a paleontologické důkazy o tom, že Indie je a byla nedílnou součástí Asie od starohor nebo i dříve (Chatterjee a Hotton, 1986; Ahmad, 1990; Saxena a Gupta, 1990; Meyerhoff et al., 1991). Existují také hojné doklady o tom, že moře Tethys v oblasti dnešních Alpinsko - himálajských horských pásem, nebyl nikdy hluboký a široký oceán, ale spíše úzký, převážně mělký vnitrozemský průliv (Bhat, 1987; Dickins, 1987, 1994c; McKenzie, 1987; Stöcklin, 1989). Pokud již Indie tedy uskutečnila dlouhou cestu, byla to po miliony let izolovaná ostrovní pevnina - s dostatkem času, aby se vyvinula velmi odlišná endemická fauna. Druhohorní a třetihorní fauna však neobsahuje takové endemity. Místo toho ukazuje, že Indie se nacházela po celé toto období velmi blízko Asie a ne Austrálie či Antarktidy (Chatterjee a Hotton, 1986). "


"Himaláje a Tibetská plošina byly údajně vyzdvihnuté srážkou indické a asijské desky. To však nevysvětluje, proč jsou vrstvy na obou stranách místa údajné srážky poměrně nenarušené, uložené s malými úklony, zatímco Himaláje měly být vyzdvihnuty, v jejím důsledku, přibližně 100 km opodál, společně s Khunlunem na severu Tibetské plošiny. Říční terasy v různých koutech Himalájí jsou téměř dokonale vodorovné a nenakloněné, což naznačuje, že Himaláje byly vyzdvihnuty spíše svisle, než jako důsledek vodorovného stlačení (Ahmad, 1990). Různé vzory srážky (kolize), obecně předpokládají, že výzdvih Tibetské plošiny začal během nebo po počátku eocénu (před ca 50 miliony let). Paleontologická, paleoklimatologická, paleoekologická a sedimentologická data ale přesvědčivě ukazují, že hlavní výzdvih není starší než nejstarší pliocén (ca 5 milionů let; Meyerhoff, 1995)."

 

"Stratigrafická, stavební a paleontologická spojitost Indie s Asií a s Arábií znamená, že údajný "let Indie" není nic víc než let ve fantazii." Konec citátů



V Himálajích nemáme útvary nezbytné pro deskově-tektonickou definici podsouvané desky jako je oceánický příkop, klín nahromaděných usazenin a dlouhodobou sopečnou činnost, typickou pro Tichooceánské oblasti (Indie přece jenom měla urazit až 9000 km). Zkameněliny dokazují původní a nepřetržité spojení Indie s Asií. Paleomagnetické "důkazy" jsou založeny na špatném předpokladu stálé polohy osy zemské rotace ztotožněné s magnetickými póly. Oblast rozehřátého pláště, která by mohla odpovídat výstupu horkého pohánějícího proudu od zemského jádra je posunuta vzhledem k dnešní poloze Středo-oceánskoho hřbetu uprostřed Indického oceánu ca o 1300 km k V, (obr. 6, kapitola 4 "co má stoupat nestoupá, klesat neklesá") .  Protože také mezi zhruba souběžnými Atlantickým a Indickým středo-oceánským hřbetem není zóna pohlcování (subdukce), musel by se jeden z nich, nebo oba, jeden od druhého vzdalovat. Při "nastolování" deskové tektoniky se považoval Atlantický hřbet za pevný a desky na východ od něj se měly vzdalovat. To předpokládá, že celá stavba Indického oceánu včetně  "letu" Indie a výzdvihu Himálají by se, se vším všudy měly pohybovat směrem k V! Viz kapitolu 1 "Středooceánské hřbety nemohou současně symetricky rozpínat mořské dno a nehybně stát na místě").

 


Nejen jediné deskově - tektonické pravidlo, ale ani dlouhou dobu známé geologické skutečnosti nepotvrzují mýtus o srážce Indie s Asií. Halasně vyhlašovaný a pro zhodnocení pevninské geologie bohužel bezduše používaný princip je čirá fikce.


názory k článku

Václav Procházka - 14.02.2012 19:00
Představa, že Indie přejela přes rovník a narazila do stojící Asie, už je překonaná. To ale neznamená, že ke kolizi nedošlo (protože jde o rozhraní kontinent-kontinent, není zde ostrovní oblouk ani vulkanismus). Indie byla velmi pevně ukotvena v plášti a protože litosféra jako celek má západní drift (a tak tomu bylo už dávno před himalájským vrásněním), který se může stočit až asi o 45 °. Teď zrovna v oblasti od východní Afriky až po Tibet směřuje na jihozápad a stejně pravděpodobně i ve třetihorách, protože na JZ od Indie podle gravimetrie chybí hmota. Pevně ukotvená Indie se tedy vzdálila od Afriky a zároveň přiblížila k Eurasii, žádný středooceánský hřbet k tomu není potřeba. Více v monografii \"Náklony, globální tektonika a predikce zemětřesení\" http://gchmin.ic.cz/ceskageologie/monografie1.html
 
Václav Procházka - 14.02.2012 19:10
Oprava: "Indie byla velmi pevně ukotvena v plášti a litosféra jako celek má západní drift" - každopádně zastánci deskové tektoniky s konvekčním prouděním jakoby o západním driftu litosféry ještě nevěděli, což je jeden z důvodů, proč vymýšlejí snadno napadnutelné teorie.
 
Petr Rajlich - 19.02.2012 10:57
K Vaší poznámce bych uvedl, že si velmi cením metodiky určování napětí a jejích výsledků při předpovídání zemětřesení, které jsou popsány v knize "Náklony, globální tektonika a predikce zemětřesení" http://gchmin.ic.cz/ceskageologie/monografie1.html. To byl hlavní důvod mého doporučujícího posudku pro anglické vydání knihy, i když jsem upozorňoval autory na moje výhrady k deskově tektonické kapitole. Začlenění kapitoly jsem chápal spíše jako diplomatický krok, který měl usnadnit její vydání. Myslím si, že nebylo nutné touto formou zachraňovat potápějící se (potopenou) loď deskové tektoniky v české mutaci vydané Vaším občanským sdružením, to je ale Vaše věc. Obr. 1 v nově přidané kapitole na těchto stránkách s názvem „Zapomenutá historie“ ukazuje současný jednotný! pohyb litosféry v celé oblasti k SV. Vytvoření morfologického pohoří jako jsou Himálaje a další v ploše v. Asie, viz obr. 30 v kapitole 17, „Pohyb ochuzený o třetí rozměr“, má příčinu v nedávném a současném svislém výstupu rozbité mozaiky litosféry nad rozehřívaným pláštěm v této oblasti, viz oranžovou oblast na obr. 6 v kapitole 4 „Co má stoupat nestoupá, klesat neklesá“. Začátek tektonického vytvoření mozaiky (zlomů a ne pohoří) spadá až do permotriasu (doba před 250 – 240 miliony let) a od té doby proběhlo mnoho opakovaných tektonických fází, viz kapitolu 23. „Zapomenutá historie“. Současný obraz Indického oceánu a jeho okolí je výsledkem dějin složených z mnoha událostí, což je vlastním předmětem geologie (viz pozn. Prof . Careyho v článku M. Hoshina o kleru oceánografů a geofyziků) a proto desková tektonika není geologickou vědou. Proto také nelze současný stav napětí vztahovat aktualisticky do minulosti viz kapitolu 23. Ve Vašich připomínkách si protiřečíte. V diskusní poznámce pod 1. kapitolou „Bělousovův rozpor“ odmítáte „kořeny pevnin“ a zde se dovoláváte pevného ukotvení Indie, kolem které by se měla hrnout litosféra, na severozápadní straně.
 
Petr Rajlich - 19.02.2012 15:40
Váš komentář o tom, že deskově tektonické tvrzení o pohybu Indie přes rovník směrem k S bylo překonáno, s podtextem, že desková tektonika je nadále platná, je neslučitelný s definovanými a nezpochybňovanými postupy vědy (K von Popper). Vědecká hypotéza (v případě deskové tektoniky neoprávněně povyšovaná na vědeckou teorii), ztrácí platnost (je falzifikována), v případě doložení jakéhokoliv neplatného tvrzení. V tomto se komentáři se Váš postoj nikterak neliší od skalních deskových tektoniků. Děkuji naopak za Váš postřeh, že deskoví tektonici vymýšlejí snadno napadnutelné teorie (lépe používat hypotézy).
 
Václav Procházka - 21.02.2012 21:11
No, když vezmu důsledně větu: "Vědecká hypotéza (v případě deskové tektoniky neoprávněně povyšovaná na vědeckou teorii), ztrácí platnost (je falzifikována), v případě doložení jakéhokoliv neplatného tvrzení." - tak celá hypotéza rozpínání Země a s tím souvisejícího popírání deskové tektoniky je neplatná, protože tvrdí například to, že se Země rozpíná (zatímco geodeticky je jednoznačně prokázáno, že se nerozpíná a pokud ano, tak jen tak pomalu, že to nemůže vysvětlit kontinentální drift), nebo že neexistuje subdukce (která je rovněž geodeticky jednoznačně prokázána, pokud se litosféra v hlubokooceánských příkopech nevypařuje nebo rovnou neanihiluje). Hypotéza rozpínání Země už není tak mladá, aby se na to pořád mohla vymlouvat. Už by to chtělo přejít na trochu vyšší úroveň. To, že mají některé desky o plášť menší tření a jiné větší (případně můžou mít i náznaky jakýchsi kořenů), ještě neznamená, že musí mít kořeny až k jádru.
 
Petr Rajlich - 23.02.2012 15:32
Doporučuji přečíst tyto odkazy: http://geoterra.eu/cast-prvni-pochybeni-nove-globalni-deskove-tektoniky/23-zapomenuta-historie a http://geoterra.eu/cast-druha-rozpinani-zemekoule/je-zemsky-polomer-konstatntni. V kapitole zapomenutá historie píši o nemožnosti přenášet poznatky o současných geologických pochodech do minulosti. Neexistenci subdukce tedy v první řadě potvrzuje nepřítomnost mocného souvrství seškrabaných usazen v hlubokomořských příkopech („Neporušenost pěchovaného“) a až teprve v druhé řadě přicházejí geodetická měření (na chyby ve vyhodnocování geodetických dat vlivem neoprávněného a neprokázaného stálého zemského poloměru) poukazuji v kapitole „Je zemský poloměr konstantní?“ Rozpínání Země bylo prokázáno pro ty, co se nebrání tomu věřit vlastním očím rozpadem a oddálením kontinentů.
 
Václav Procházka - 28.02.2012 23:40
Nevím, co má předpoklad stálého či měnícího se průměru Země společného s geodeticky prokázanými posuny subdukujících desek místy až o více než 10 m při velkých zemětřeseních v posledních letech (Nový Zéland, Chile, Japonsko...). Kdyby šlo o klam způsobený rozpínáním Země, musela by se najednou zvětšit tak, že to lze vyvrátit mnoha způsoby.
 
Václav Procházka - 28.02.2012 23:42
...vlastně by se Země musela naopak výrazně smrštit.
 
Petr Rajlich - 29.02.2012 11:36
Na zemskou kůru působí různé zdroje napětí, a protože to není žvýkačka, tak při překročení limitu pevnosti vznikne nebo se pohne nějaký zlom. Zdroje napětí jsou různé. Desková tektonika si přisvojila monopol na výklad zdroje napětí působícího od oběhových, teplotou řízených buněk v zemském plášti s opomenutím například slapových sil. Ve Vámi vydané knize jste se uchýlili k Vámi prosazovanému zdroji vlivem slunečního zahřívání a ochlazování zemského povrchu, přičemž návratu do původního stavu mají zabránit částečky hornin, které zapadly do otevřených puklin v době teplotního roztažení. Teorie rozpínání Země tvrdí, že Země mění (v posledním období od zhruba permotriasu), zvětšuje či zvětšila značně svůj objem a tyto změny vyvolávají dlouhodobé napětí v zemské kůře.
 
Petr Rajlich - 29.02.2012 11:37
Pochopitelně změna objemu uvnitř Země se rozkládá na tři složky, z nichž z hlediska pohybu jsou nejvýznamnější ty složky, které působí souběžně se zemským povrchem (obr. 1 v kapitole „Rozpínání Země podle současných dat“). Na obr. 1 v kapitole o „Zapomenuté historii“ vidíme, že pohyb některých oblastí („desek“) je více než 5 cm (nutno zdůraznit při použití předpokladu neměnného zemského poloměru). Napětí schopné vyvolat pohyb 10 m se tak může nahromadit i za 200 let. Pro posuzování současných změn zemského poloměru je proto podstatnější obr. 2 v kapitole „Rozpínání Země podle současných dat“ http://geoterra.eu/cast-druha-rozpinani-zemekoule/je-zemsky-polomer-konstatntni. Pro změny zemského poloměru v minulosti je to naopak kromě oddálení Afriky a Jižní Ameriky i například rychlost rotace (vyšší u stejného tělesa při menším poloměru a zpomalení při jeho nárůstu). Podle měření na ordovických fosiliích měl tehdejší rok 400 dní.
 

Poznámka

Ve společnosti s možností svobodného uplatnění a přijetí přinejmenším věrohodného názoru, by desková tektonika na základě jenom jediného z uvedených 23 článků o pochybeních už dávno skončila v archivu neplatných teorií. Její udržování a neustálá další propagace jsou důkazem ovlivňování vědeckého výzkumu politickými prostředky. Z tohoto důvodu jsme zařadili na stránky i články k této problematice, viz článek Michiheiho Hoshiny, jeho dodatek a článek ropný zlom v kapitole o rozpínání Země.


 

 


Velké východojaponské zemětřesení otřáslo (také) deskovou tektonikou

Yoshihiro KUBOTA, Niigata University, Japan: „SYMPOZIUM K PŘÍLEŽITOSTI 20. VÝROČÍ ROZPRAV O STRUKTURNÍ GEOLOGII; 18. PROSINCE 2011 JAPONSKO. Strukturně geologická kolokvia byla zavedena v roce 1991. Od té doby jsme zorganizovali pravidelně dvakrát ročně schůze za účelem podpory původních výzkumů založených na důkladných terénních pracích… Japonci se obávají dalšího velkého zemětřesení... Výsledek sympozia byl překvapující. Všichni účastníci (více jak 50), nabyli silného neodbytného pocitu, že éra deskové tektoniky skončila a velká zemětřesení jsou jistě předvídatelná."


NCGT: New Concepts in Global Tectonics NEWSLETTER No. 61, December, 2011 ISSN: 1833-2560 Editor: Dong R. CHOI


kliknutím zvětšit
Popisek

 

 


Na obr. Dong Choi přednáší o velkém Japonském zemětřesení


 

 


Pozn. autora webu: Závěr z diskuse v Japonsku je jasný: nejen z hlediska předpovídání zemětřesení nelze brát deskovou tektoniku vážně a je tudíž z hlediska předpovídání zemětřesení naprosto nepoužitelná (i když odjakživa tvrdila, že "vysvětluje zemětřesení").


vytvořeno pomocí Gaia CMS firmy Artemis webdesign © 2008